Nelíbila se mlynářům z Předního mlýna, kteří toho roku prosadili také zboření Rybářské brány a parkánové hradby, která vedla od Rybářské brány směrem ke starému Přednímu mlýnu.

Do roku 1872 se k Přednímu mlýnu jezdilo povozy Rybářskou bránou. Mlýnská ulice se v té době rýsovala jen od Rabenštejnské věže, kde byl v roce 1803 za mlynáře Johanna Robla přestavěn Zadní mlýn a před rokem 1828 zbořeny hradby. Ucelená Mlýnská ulice vznikla až v roce 1875, kdy také byla oficiálně pojmenována Mlýnská – Mühlengasse.

Mezi Panskou ulicí a Zadním mlýnem byl v roce 1829 upraven dům Alžběty Klenhartové podle projektu Josefa Bednaříka. Dům, který je tvořen v Mlýnské ulici hradební zdí, je v místě na rozhraní mezi Mlýnskou a Panskou nejužším domem ve městě. Na začátku 20. století měla v domě hokynářství Anna Klímová. Za 1. republiky Robert Holzer obchod hadry a peřím, Ida Holzerová dámské krejčovství a ještě zde byla modistka Otýlie Hannawaldová. Později v domě bydleli Vobrů.

V prostoru mezi Rabenštejnskou věží, Zadním mlýnem a dnešní obchodní akademií byl zajímavý gotický obranný systém. Vysoká hradba s brankou byla sice už zbořena v roce 1828, ale na pravém břehu Mlýnské stoky vedla parkánová hradba, která překračovala příkopovou vodoteč a Mlýnskou stoku směrem k Přednímu mlýnu. U Rabenštejsnké věže byl klenutý oblouk jako brána.

Hradby a Rabenštejn vadily mlynářovi Josefu Kožíškovi ze Zadního mlýna. V roce 1880 žádal město o povolen zbořit Rabenštejsnkou věž i s obloukem s odůvodněním, že jsou to objekty zchátralé, nevyužité a brání příjezdu do mlýna.

Ještě předtím v roce 1872 chtěl koupit Rabenštejnskou věž jako stavební místo Adalbert Lanna ml. Tehdejší městská rada, která již měla na svědomí likvidaci Pražské brány, Rybářské brány a věže Lauseck, se konečně vzpamatovala a zboření Rabenštejnské věže Adalbertu Lannovi a Josefu Kožíškovi nepovolila. Zmizel jen oblouk u Rabenštejnu.

Základní kámen nového Předního mlýna byl osazen do zdiva dne 17. 4. 1872. Nový mlýn postavili budějovičtí krupaři. Nedá se přehlédnout, že mlynáři z obou mlýnů a krupaři spolu s radními se v 19. století podíleli na bezohledné likvidaci gotického obrazu města v jeho severozápadní části.

V letech 1915 až 1921 měli mlýn pronajatý bratří Zátkové. Od roku 1921 do 1924 firma JUDr Adolf Krýsa a od roku 1924 Josef Havlíček, který byl správcem mlýna i za Zátků.

V roce 1926 koupily mlýn Jihočeské elektrárny a v roce 1927 ho zase prodali Josefu Havlíčkovi. Tenkrát se pořád něco kupovalo a prodávalo (skoro jako dnes).

Vliv měla i rozbíhající se regulace řek ve městě. Po regulaci protékalo mlýnem jen slepé rameno. Přední mlýn s názvem Dvorní mlýn zde stál v několika podobách už od 14. století.

V období socialismu bylo v Předním mlýně skladiště Domácích potřeb. V roce 2002 se v Předním mlýně objevily půlkruhové základy hradební bašty. Procházela tudy parkánová hradba.

Zadní mlýn se jako Příkopní připomínal již v roce 1296. Jeho stavební vývoj je složitější. Jedna část byla postavena v roce 1803, druhá zase zbořena v roce 1829. Přestavovalo se v letech 1851 a 1858. Zasypal se dlouhý hradební příkop a regulovala se Mlýnská stoka, která ještě po roce 1954 měla hladinu skoro o dva metry výše než dnes.

Máte doma staré záběry Českých Budějovic a chcete je zveřejnit v tomto seriálu? Není nic jednoduššího. Kontaktujte nás a přijďte do redakce. Vaší pamětihodností se následně potěší čtenáři sobotního seriálu Putování městem. Příště se projdeme po náměstí Přemysla Otakara II.

Jan Schinko