Průčelí je upraveno ve 20. století hladkou omítkou, která skrývá fragmenty renesančních sgrafit.

Na fotografiích, kde rozdíl 20 let není skoro žádný, jen se pořád něco opravuje, stojí vlevo od Mydlářského domu vysoký secesní dům č. 3, původně Schneiderův, vpravo dům č. 7, známý jako octárna. V domě mydlářů se provozovala mydlářská živnost od 17. do 19. století. Již v roce 1626 byl v domě mydlář Zikmund Isskra (podle Jaroslava Kubáka asi Jiskra).

V roce 1672 dědila dům v ceně 800 zl. po muži Zikmundovi Isskrovi Alžběta Isskrová. Roku 1674 vyženil dům s Evou Issgradin (asi Jiskrovou) mydlář Cyril Václav Collidius. Eva byla patrně dcera Alžběty a Zikmunda Jiskrů. Potom v roce 1699 zase vyženil dům s Evou Isskrovou, snad vdovou nebo její dcerou, mydlář Martin Payer v ceně 900 zlatých.

V kupních smlouvách následuje trochu pauza, až v roce 1763 kupuje dům mydlář Dominik Metze za 1900 zl. a v roce 1793 dal František Metze otci Dominikovi za mydlářskou živnost a dům již 3000 zlatých.

Nárůst ceny souvisí asi s inflací v těch letech a se zhodnocením živnosti (pořízení nových varných kotlů, vylepšení mydlářské technologie apod.). Sám dům nebyl přestavěn barokně nebo zvýšen o patro. Spíše byla snesena renesanční atika.

Mydlářské řemeslo spočívalo ve vaření násady ve varných kotlích, přičemž násadou byly různé tuky. Várka se zmýdelňovala nějakou žíravinou, nejprve louhem potašovým, později sodným. Po zmýdelnění se várka vysolila kuchyňskou solí, a to buď úplně na mýdlo, nebo neúplně na klih. A následovaly další poměrně složité procesy podle druhů mýdel a klihů.

Mydlářský kotel měl tvar komolého kužele, dole byl užší. Nahoře měl kotel nástavec vydutého tvaru zvaný štorc, aby pěnící várka nepřekypovala.
V 19. století bylo živnostenské mydlářství vytlačeno lacinější produkcí průmyslové výroby mýdel. Ve městě byla postavena továrna na výrobu mýdel na Rudolfovské za Pěknou vyhlídkou. Majitelem mydlárny byl Josef Froněk, v provozu byla ještě za 1. republiky.

V roce 1895 byli majitelem Mydlářského domu v Krajinské Johann a Josefa Stöhrovi. V podloubí domu měl do 1. světové války obchod střižním zbožím František Bican. Krátce byl zde zapsán Čeněk Rybička, galanterní a krátké zboží, než se přestěhoval na protější stranu Krajinské, a pak už to byl DŮM SKLA firmy Neubauer, brusírna, stavební a umělé sklenářství.

Karel Kakuška připomínal (Kakušků měli nedaleko na náměstí krejčovství), že tento nenápadný Mydlářský dům je ve skutečnosti hodnotný - gotický.
V nejnovější době sídlily v domě obchod oděvy a cestovní kancelář. Dům č. 3 vedle vlevo s hranatým nepůvodním je secesní z roku 1910. To býval do té doby barokní dům pekaře Lukáše Schneidera (kronikář města) a předtím od roku 1784 do začátku 20. století rodiny Schwingenschlägelů. Pekařství se zde drželo ještě za Františka Broučka po roce 1923.

V domě renesančního jádra a křížových kleneb č. 7 vedle vpravo, kde byla ve 2. polovině 20. století octárna Fruty, vedoucí provozu František Macků, zahájila v roce 1901 provoz dělnická pekárna „Prvního jihočeského dělnického výrobního družstva s ručením obmezeným“. Po 1. světové válce Josef Macelis, galanterie a octárna firmy A. J. NADERA nástupce, která měla i sousední dům č. 9.

Máte doma staré záběry Českých Budějovic a chcete je zveřejnit v tomto seriálu? Není nic jednoduššího. Kontaktujte nás a přijďte do redakce. Vaší pamětihodností se následně potěší čtenáři sobotního seriálu Putování městem. Za týden v jeho pokračování projdeme okolí lékárny U bílého orla.