Stavěla se současně se starým budějovickým nádražím, které mělo tehdy 6 párů kolejí, a z kterého byla zavedena do plynárny první železniční vlečka. (Další vlečky byly zavedeny do cukrovaru a továrny na impregnování pražců.) První jízda vlakem do Plzně se konala dne 18. 8. 1868, plynárna zahájila provoz dne 6. 10. 1868. Obecní plynárna vyráběla svítiplyn tehdy hlavně k účelům svítícím. Původní areál s jedním plynojemem produkoval ročně 200 000 m3 plynu. Hned „v roce 1868 osvětlovalo ulice města 208 plynových plamenů, a to 138 tak zvaných půlnočních aneb večerních a 70 celonočních“. K tomu 700 soukromých svítidel. V té době mělo město jen 17 413 obyvatel. V roce 1927 svítilo ve městě 720 veřejných plynových lamp.

Plynárnu v roce 1868 stavěly budějovické firmy Josefa Kneissla a Josefa Pflugmachera. Na snímku z konce 19. století je vidět, že i průmyslové objekty byly stavěny stylově. Budova uprostřed má ozdobné cimbuří (podobné jako Přední mlýn) a celý areál se vyznačuje zděnými vertikálami v souladu s plynojemem. První plynová svítidla měla plamen plochý, který připomínal tvar motýla. V 90. letech 19. století byly „motýlky“ nahrazovány plynovou žárovou punčoškou. Ta měla větší svítivost a byla úspornější. V roce 1923 zavedla plynárna jako první na evropském kontinentě (bez britských ostrovů) moderní visací Greatzenovy hořáky :Liliput“. Plynové lampy obsluhovali lampáři. To byly pro děti tajemné osoby. Vznikl tak budějovický termín, významný pro děti v tom, že už je pozdě – Už chodí lampář! Píše o tom František Rada v publikaci Když se psalo c. k.

V roce 1927 bylo pouliční plynové potrubí dlouhé celkem 65 km. Na Pražské za kolejemi a na Rudolfovské se svítilo petrolejem. Rychleji přibývalo použití svítiplynu jako motorické síly a na topení a vaření. Následoval rozmach plynových kamen. Také plynových žehliček, ale ke správnému žehlení bylo třeba dvou žehliček. Jedna se ohřívala a druhou, již ohřátou, se žehlilo. Plynárna si zařídila v přízemí radnice výstavní a informační centrum.

Na starém snímku jsou zajímavé detaily z prostoru na dnešní Dobrovodské, která tehdy neexistovala. Zcela vpravo je část zábradlí mostu, který vedl přes kolejiště nádraží do Pětidomí a do Suchého Vrbného. Z Rudolfovské nevedla do Pětidomí žádná cesta. Most byl odstraněn v roce 1905 a poté vznikla cesta oklikou pod viaduktem. Pro chodce pak lávka. Železniční vlečka vede do plynárny a do Impregnýrky (v novější době byly v těch místech Uhelné sklady). Později byla vlečka zavedena do Dehtochemy a pekáren. Mezi vlečkou a mostem teče regulovaný Dobrovodský potok. Byl zaklenut pod nádražním tělesem. Protékal dále pod povrchem Žižkovy ulice, jak bylo vidět, když se stavělo Mercury centrum a starý Dobrovodský potok byl v těch místech otevřen.

Vlevo, kde na snímku je nízké dřevěné zábradlí se konaly velké dobytčí trhy. Tento prostor si kolem roku 1926 pronajal SK Č. Budějovice, později Dynamo, a vybudoval na něm do roku 1931 fotbalové hřiště (do té doby hráli u Dlouhého mostu). V roce 1947 zde byla postavena zajímavá dřevěná tribuna pro 1000 diváků. To již měla plynárna dva plynojemy (budějovicky bubny). Končilo veřejné svícení svítiplynem. Plynárna byla znárodněna a k 1. 1. 1950 vznikly Jihočeské plynárny n. p. V roce 1970 bylo město připojeno na dálkový plynovod. Výroba plynu byla zastavena, stroje, pece a plynojemy postupně likvidovány. Po roce 1988 byl svítiplyn nahrazen zemním plynem.

Máte doma staré záběry Českých Budějovic a chcete je zveřejnit v tomto seriálu? Není nic jednoduššího. Kontaktujte nás a přijďte do redakce. Vaší pamětihodností se následně potěší čtenáři sobotního seriálu Putování městem. V jeho dalším pokračování půjdeme do kostela sv. Vojtěcha.

Jan Schinko