Jan Josef Václav Radecký z Radče byl český šlechtic, ale asi vadilo, že byl rakouským polním maršálem (žil v letech 1766 až 1858).

Na pohlednici z roku 1912 jede na Radeckého náměstí tramvaj. Také zastávka tramvaje v místech, kde bývala ve Schwarzenbergském paláci mlékárna, se jmenovala „Radeckého náměstí“. K oficiálnímu přejmenování zastávky na „U Koníčka“ došlo k 15. 6. 1916, ale ještě dlouho se drželo Radeckého náměstí. Název U Koníčka je převzat z názvu zájezdní hospody U černého koníčka, která byla původně v Jeronýmově ulici a od roku 1914 v bloku Schwarzenbergského paláce.

Současně od roku 1887 se ulice z Radeckého náměstí k dnešní Nádražní jmenovala Radeckého třída. Název se po rozpadnutí c. k. nezdál vhodný, proto byla v roce 1919 přejmenována na Sokolskou. Sokolská se zase nelíbila politickým orgánům v roce 1955 a tak byla spojena s ulicí Žižkovou, která vedla tehdy ze Stalinova náměstí.

Žižkova ulice je dnes nejklikatější ulicí ve městě. V úseku ze Senovážného náměstí k Novohradské, což je historická „výpadovka“ z Vídeňské brány ve směru Vídeň, způsobila její zalomení Mlýnská stoka. Ta meandrovala kolem Novohradské k Rittovu dvoru a protékala zahradami domů na snímcích vpravo a dvorem současných Pozemních staveb. Při povodni v roce 2002 se mohutná Mlýnská stoka rozlila i do svého starého koryta.

Tramvajová zastávka na Radeckého náměstí měla kilometráž 0,520 km od nádraží. Druhé trolejbusy od roku 1948 měly zastávku mezi trojúhelníkovými parky s názvem U Koníčka.

Na rohu Žižkovy a Novohradské býval za socialismu obchod Chléb – Pečivo. V období 1. republiky ochod zbožím koloniálním Ludvíka Kronbergera. Měl na skladě uherské a české mouky, kávu, cukr, cukrovinky, čaje a jemné likéry. Převzal sortiment po Janu Procházkovi, který měl koloniál před 1. světovou válkou ve druhém domě vpravo od rohového. Jan Procházka ale obchodoval kromě „colonialu“ a moukou také uhlím. V roce 1906 byl uváděn jako kupec, v roce 1923 jako kramář. Po Procházkovi se v domě usadila firma „Troja“, obchod střižním a stávkovým zbožím Rudolfa Katze a Josefa Steinmüllera.

Josef Steinmüller uváděl vlastní výrobu prádla všeho druhu, spodků, zástěr, dělnických obleků a t. d. (tenkrát se psalo a t. d., ne atd.) a upozorňoval, že u něj je nejlepší nákupní pramen pro obchodníky, poněvadž je přímo u výrobce. Současně v domě prodávala Marie Čiháková losy třídní loterie. Měla jednoduchý slogan: Dobře Vám posloužím šťastným losem. V domě sídlil dále holič Adolf Nový a truhlář Karel Uher. Ve třetím domě od rohu bývalo řeznictví Josefa Poráka a obchod střižním zbožím Kateřiny Strickerové. Hynek a Ignác Tůmovi zde provozovali obchodní jednatelství a komisionářství. V domě, kde se Žižkova třída lehce lomí (není již na snímcích) býval hostinec U Skřivánků, později U Hamrů.
V roce 1959 byla na bývalé Radeckého náměstí tiše přestěhována jezdecká socha Jana Žižky z Trocnova i se soklem, která do té doby stála od roku 1951 na náměstí před radnicí. Socha měla stát původně na Staroměstském náměstí v Praze, ale neuplatnila se tam, ani jinde v Praze, v Táboře ji nechtěli, protože už jednu měli, až skončila u nás. Socha Jana Žižky je malá a u vysokých budov nevýrazná. Je dobré jen připomenout, že Jan Žižka Budějovice rád neměl. Vyhlásil jim nepřátelství.

Máte doma staré záběry Českých Budějovic a chcete je zveřejnit v tomto seriálu? Není nic jednoduššího. Kontaktujte nás a přijďte do redakce. Vaší pamětihodností se následně potěší čtenáři sobotního seriálu Putování městem. Příště si přečtete o soše Augusta Zátky.

Jan Schinko