V roce 1827 stály v ulici jen 4 objekty a ještě dost daleko od sebe. Ulice se postupně prodlužovala klasicistními domy. V roce 1875 byla oficiálně nazvána Krausovo ulicí. Část od Lipenské k železničnímu náspu byla zastavěna před rokem 1900 patrovými nájemními domy s historizujícím štukovým dekorem. Kdyby domy v této části ulice byly o dvě patra vyšší, vypadalo by to jako v Praze na Žižkově nebo Vinohradech. Ale i tak je určitá jednota domů v této čtvrti města historicky cenná. Kolem roku 1900 byla ulice prodloužena na druhou stranu na Mariánské náměstí, přesněji na Lobkovické náměstí. Při tom byl zřejmě zbořen dvorec, který sousedil s Alžírem, a bránil protažení ulice směrem na západ.


V roce 1921 byla Krausova ulice přejmenována na Riegrovu podle českého politika Františka Ladislava Riegra z 19. století. Na domě č. 21 je umístněna nenápadná tabulka připomínající pobyt Ladislava Riegra. (redigoval také první český encyklopedický slovník zvaný Riegrův).


Mezi ulice Lipenskou a Otakarovou vzniklo několik průmyslových provozů, dobovým slovníkem továren, jejichž výroba je skoro zapomenuta. Blíže k Lipenské (ale na snímku není zachyceno) vznikla v roce 1920 továrna na podpatky, nazývaní lidově kramflíčkárna, firmy Ing. Zmrzlý a spol. To byli Ing. Jaroslav Zmrzlý, Josef Hamr a Emil König. V obchodním rejstříku měli zapsáno – továrna na zpracování dřeva, ale hlavně šlo o výrobu dřevěných podpatků.


Naproti na jižní straně Riegrovky byla z roku 1900 továrna Wager & Hesch na dřevěné rámy. Později Výroba lišt a rámů Regula.
Směrem k Otakarovce byla továrna na klobouky „Lord“ Václava Požárka. Tato budova, v níž sídlil Otavan, byla postavena v roce 1926 podle projektu Karla Chocholy na prahu funkcionalismu (dnes je zvýšena).


Na snímku z roku 1987 je vlevo provoz podniku Mototechna. Nejprve se zde opravovaly motocykly, později auta VAZ, polské fiaty a trabanty. V současné době zámečnictví a obrábění firmy ROB.


Dále směrem k Nádražní bývala karosárna a kolářství Jana Chromého. Téměř zaniklý je název restaurace mezi Otakarovkou a Jírovcovkou. Podle pamětníků měla název Miramare. Nejznámější nejen v ulici, ale i ve města, byla hospoda Alžír, nebo také Na Alžíru. Alžírem se nazýval úsek kolem Jírovcovy a Riegrovy ulice prokazatelně již v roce 1843. Byla to periférie, večer tma, časté přepadení a loupeže, takže se v písemnostech objevuje termín Algir a ulice Algiergasse (později Jírovcova).


Hospoda vznikla v domě z roku 1819 v roce 1835. Na konci 19. století se stal Alžír střediskem společenského i politického života budějovických Čechů.
V roce 1895 byl na zahradě Alžíru otevřen divadelní sál. Byl poměrně velký, délka 20 m, jeviště hluboké 6 m, šířka 12 m. České divadlo se zde hrálo do roku 1909, kdy majitel Martin Holanský nechal sál přestavět na sklady obilí a koňské stáje. Podle Františka Rady se v roce 1908 v Alžíru prvně promítal film.


V období 1. republiky vedl hostinec Václav Císler, který v domě s bratry Rudolfem a Jiřím bydlel (přešel pak s hokejisty do hostince U tří sedláků). Kovářem a podkovářem zde byl František Brabec. V Alžíru bylo také klempířství Svoboda, známé později z Rybní ulice. Podle vyjádření útvaru hlavního architekta města ze dne 20. 1. 1969 měl být „Alžír“ demolován po roce 1974, poněvadž se nachází v trase komunikace „Vnitřní okruh“.