Místní děti tu klidně postávají před fotografem, poněvadž v tom čase jelo po silnici auto jen výjimečně. Vlevo stojí u vozu kůň, vzadu u transformátoru tažní voli.
Po roce 1918 již takový klid v ulici nebyl. Před hostincem U města Vídně bylo stanoviště autobusových linek do Třeboně a do Dřítně. U Brabců stanoviště linky do Bukovska. Hranaté autobusy měly plné pneumatiky. Objevily se sentinely.
Lékárnu či Apotheku U bílého orla si v domě s bohatou štukovou výzdobou historizujícího až novorenesančního typu (na dobovém snímku vpravo) otevřel v roce 1910 Mag. pharm. Matěj Krátký, později pokračoval Ph. Mg. Karel Krásný.
Lékárna byla pravděpodobně zrušena po 2. světové válce, kdy byla přestěhována na náměstí č. 26 ke Kollmannům. V tom domě měl předtím Josef Kollmann obchod optikou a fotopřístroji, na začátku války byl deportován do koncentračního tábora, optika byla mezitím v německé správě a pak zrušena. Lékárnu u Kollmannů pak vedl, než byla znárodněna, magistr Hejna.
V domě U bílého orla č. 35 (dnes č. 27) vlevo měla za 1. republiky hokynářství Františka Hroudová. V sousedním domě na rohu Lipenské býval hostinec U Vlášků (Jan Vlášek, Jaroslav Vlášek) a na rohu měl léta hokynářství František Chalupský.
V Lipenské byl obchod uhlím a dřívím Josefa Hirschlaga. Na druhé straně na rohu Štítného ulice stojí vysoký dvoupatrový dům z konce 19. století. Zde sídlila firma Josefa Steina, následovníkem byl Felix Fritsch, která prodávala kovářské uhlí moravské a veškeré kamenné a hnědé uhlí, Ia bílé berounské vápno, portland, cement a vždy je měla na skladě (za rohem ve Štítného). Také se zde etabloval kramář Josef Zimmerhanzel a Elekta Vaníčková přihlásila živnost umělé vyšívání a spravování.
Za dvoupatrovým domem směrem k sadům je trochu vidět třípatrový dům, kde míval Josef Křivánek obuvnictví a Jakub Štěpka krejčovství. To je zajímavý typ třípatrového nájemního domu, který asi neustojí plošný tlak investiční akce Černý pelikán.
Na druhém rohu se Štítného ulicí v jednopatrovém domě, před kterým je stojánek na pitnou vodu, bývala hokynářka Marie Rokosová (na Rudolfovské bylo 15 hokynářství) a Anna Martínková prodávala galanterní a krátké zboží. V rohovém domě se ještě vešel obchod kožemi Ludvíka Trumpha. Živnosti a obchody zanikaly po roce 1948, ale ještě v roce 1949 zde inzeroval v tehdejší Jihočeské pravdě František Janek prodej aut a veškerých autosoučástek. Poté byly nejen zlikvidovány, nebo znárodněny, to přišlo na stejno, všechny živnosti, ale nová auta byla k dostání až po letech a to ještě vybraným osobám na poukazy (ve městě několik spartaků v roce 1955).
Rudolfovská byla vstupem z východu do města. Byla živá prodejem a servisem automobilů, plná hokynářů, řezníků, nábytkářů a hospod. Proslula budějovickými slogany: „Vaše auto do gala, vyzbrojí Vám Fiala“ (firma Fiala), „Kdo chce vpřed a výše, perem RIPET píše“ (továrna na plnicí pera Kroutl a spol.), „Chcete-li dobré pivo píti, musíte ke Kohoutovi jíti“ (restaurace U Karla IV. František Kohout). A další neveršované např.: „Zetka, nejdokonalejší malý vůz, auto pro Vás, přesvědčte se“ (firma Weiss).
Na dobovém snímku dominuje v zástavbě novobarokní kostel Božského Srdce Páně z roku 1903 navazující na areál Kongregace sester Nejsvětější svátosti z let 1887 až 1906, ale to je na samostatnou kapitolu o Kongregaci, kterou založila Marie Magdalena Šebestová v roce 1886.
