Na pravé straně snímku vzadu je Senovážné náměstí ohraničené starou nemocnicí, Vyšebrodským domem a Mlýnskou stokou. Mlýnská stoka měla tehdy ještě průtočné původní koryto, takže s náhonem na grafitový mlýn vytvářela u Rybní ulice ostrov. Zcela vlevo stojí dvoupatrová budova muzea. Vpravo od muzea, kde stál v novější době Lenin, je dvoupatrová budova c. k. policejních kasáren, zvaná „policajtský“ dům (zbořen v roce 1965).

K policajtskému domu přiléhá jednopatrový obytný dům, kde bydleli důstojníci od policie a od vojska. Za 1. republiky a ještě po roce 1945 byli již na penzi. K tomu domu se váže jedna ze zvláštních činností zvěřináře Martina Kakeše (známá budějovická postava). Martin Kakeš sice obchodoval se zvěřinou a drůbeží, ale byl vzdělaný v historii. Chodil před ten dům vysloužilých rakouských důstojníků a kázal historii, zejména o Janu Žižkovi. U klempíře Svobody se načernil sazemi a šel kázat. Obyvatelé toho domu rychle zavírali okna.

Snímek zabírá Rybní ulici zezadu. Mezi domem důstojníků a dalším patrovým domem Kukrálů stály přízemní domky (jsou vidět jen dvorní trakty), kde sídlil klempíř Vojtěch Svoboda, Václav Záviš, švadlena Marie Welserová, Alžběta Bambulová, předtiskování, Hanžlíků aj. Součástí Kukrálova domu byla dlouhá řada domečků (na snímku nízký protáhlý objekt s komíny), ve kterých byly byty a kde bydleli i Kakešů.

Martin Kakeš byl také uváděn jako Kokeš, ale v Rybní ho znali jménem Kakeš. Man〜želku oslovoval „Pampeliško“. Později se Kakešem, když byl v letech, strašily děti. Českobudějovický Kakeš je na zvláštní kapitolu. U Kukrálů sídlil i mechanik a mědikovec Adolf Hudler a krejčí Karel Matoušek.

Za Kukrálů domem měl v přízemním domě zámečnictví Jan Hondlík. Patrový dům zcela vpravo byl Šolínů. Dále by následoval velký dům Lacinů z 30. let. Pan Lacina dům postavil, když se vrátil z Ameriky. V domě Lacinů byla zapsána Marie Bártová, knihařství a kartonáž. Také krejčovská firma bratři Veselských. V předposledním domě s areálem k ulici U tří lvů bylo povoznictví a velkoobchod dřevem Sobotů. Josef Sobota začínal jako řezbář spolu s Josefem Hnátkem a Františkem Kutscherou.

Uprostřed snímku opticky před kostelem sv. Rodiny stojí již bio Royal. Za ním je vidět část pekařství Josefa Cvacha. Mezi Royalem a důstojnickým domem stojí nezjištěný dům (Bambulů?), který byl brzy zbořen a místo něj se v těch místech postavily sklady nebo přesněji přístřešky pro ovoce a zeleninu. Konaly se tam oblíbené bramborové a zelné trhy včetně ovoce a další zeleniny. Zelináři přijížděli ze širokého okolí. Klempíř Oldřich Svoboda, syn klempíře Vojtěcha Svobody z Rybní, připomněl, že když přijížděly fůry s hlávkovým zelím , hlávky se na korbách na hrbolaté vozovce pohybovaly a vrzaly. Po zboření skladů a odstěhování bia Royal v roce 1945 do Frymburku se na vzniklém prostranství vyzdil základní kámen nového divadla. Po několika letech se kámen tajně hodil do Mlýnské stoky.

V Rybní ulici č. 61 byl ve starší přádelně zařízen v roce 1945 sběrný tábor čili lágr pro odsunuté budějovické Němce. Stál na levém břehu Mlýnské stoky naproti Sobotům (na snímku by to bylo zcela vpravo). Budovu potom získal Šumavan Vimperk a pak ji koupil Otavan Třeboň, který ji užíval do roku 1953, než se přestěhoval do Riegrovy ulice. Poté se začala jedna z historických čtvrtí města, která existovala již ve 14. století, bourat.

Máte doma staré záběry Českých Budějovic a chcete je zveřejnit v tomto seriálu? Není nic jednoduššího. Kontaktujte nás a přijďte do redakce. Vaší pamětihodností se následně potěší čtenáři sobotního seriálu Putování městem. Příště se vydáme na Střelecký ostrov.

Jan Schinko