V ten den již byly v prodeji příležitostné pohlednice s odhalenou sochou. Ta totiž stála zahalena před radnicí už od 22. 9. 1936 a 23. 9. 1936 byla na chvíli odkryta a vyfotografována. Na pohlednici vzadu na rohu ulic Biskupské a Radniční stojí palác Fénix z roku 1929. Vlevo na rohu náměstí a Biskupské dům zvaný Stará pošta.

Socha z černého bronzu (93 % mědi, 7 % cínu) byla vysoká 3,5 m, podstavec 3 m.

Byla umístěna v ose průčelí radnice. Sochu vytvořil sochař Bohumil Kafka, na měřítku podstavce spolupracoval architekt Josef Gočár. Bronz odlévala firma Karel Barták z Prahy. Bohumil Kafka udělal ještě dvoutřetinové bronzové odlitky a ještě předtím modelové třetinové sošky.

Začal na „Zátkovi“ pracovat už v roce 1929. Trvalo to tedy 7 let než se socha před radnicí odhalila. Podle Daniela Kováře se nejvíce protahovalo rozhodnutí o umístění sochy. Komise pro postavené pomníku a osobnosti z oblasti výtvarného umění trvali na umístění před radnici, ale zásadně proti byl starosta JUDr. Albín Dlouhý a jeho rozhodující podřízení na radnici. Stručně řečeno - radnice nechtěla mít Zátku před radnicí. Zajímavé je, že sám JUDr. August Zátka to zažil. Zemřel dne 31. 1. 1935, ale konečného rozhodnutí a postavení sochy se nedočkal.

V roce 1936 situaci ještě zkomplikoval Spolek pro postavení pomníku T.G. Masarykovi. Spolek razantně prosazoval umístnit v ose průčelí pamětní desku s bystou T. G. Masaryka. To nebylo dost dobřě možné, protože T. G. Masaryk by se „díval na Zátkova záda“. Spor se dostal až do presidentské kanceláře a T. G. Masaryk (zemřel až 2. 9. 1937) rozumně uvedl, že pamětní deska s jeho bystou může být klidně upevněna na postranním pilíři loubí radnice a Zátka může stát v ose radnice.

Za německé okupace byla socha nejprve půl roku často zahalována. To hned v březnu 1939, kdy po českobudějovickém náměstí mašíroval Wehrmacht. Nebo na pohlednicích vymazána. Až německý šéf radnice David nechal dne 17. 9. 1939 sochu odstranit. Žulové bloky soklu byly uloženy na dvoře radnice, bronzová socha roztavena.

Dvoutřetinový odlitek vysoký 215 cm, který stál v zasedací síni záložny, byl zachráněn tak, že se uschoval v kotelně pod hromadou uhlí. Po válce se na něj zapomnělo. Našel se při rekonstrukci kotelny spořitelny v roce 1967. Potom se postavil na Hluboké za jízdárnou a dne 22. 8. 2000 byl slavnostně osazen na nádvoří radnice za přítomnosti JUDr. Augusta Zátky, vnuka vůdce Čechů ve městě JUDr. Augusta Zátky. Pamětní deska T. G. Masaryka byla odhalena o rok dříve dne 20. 12. 1935 a má také vlastní neobyčejnou historii osazování a odhalování.

V domě Na staré poště na rohu náměstí a Biskupské ulice se poté, co se pošta odstěhovala do nové budovy na Senovážném náměstí, vystřídala celá řada firem. Dlouho vydržel na průčelí nápis STARÁ POŠTA – DOMOV MŮJ. Objevila se RADIOFONA, kadeřnictví FAVORIT, KLOBUS, továrna na klobouky, ARTA, ELEKTROLUX, dámské módní krejčovství Pomahačů (později v Lannovce MODES ROBES), pánské krejčovství a konfekce Pokorný, plakátovací ústav a inzertní kancelář Františka Straky, také hudební nástroje, bandáže a gumové zboží apod. (měnilo se to jako leckde dnes). Ve 2. polovině 20. století tu byl oblíbený obchod LAHŮDKY, RYBY, DRŮBEŽ, lidově rybárna. Současně to byl bufet a pivaři tam chodili na pivo. V podloubí byl reklamní úderný text: „Co Vám chybí? Jsou to ryby! Jihočeský kapr na Váš stůl.“

Máte doma staré záběry Českých Budějovic a chcete je zveřejnit v tomto seriálu? Není nic jednoduššího. Kontaktujte nás a přijďte do redakce. Vaší pamětihodností se následně potěší čtenáři sobotního seriálu Putování městem. Příště se vydáme do Laaggerova domu.

Jan Schinko