Dobroslav a Vlastimil Zátkové si původně postavili v Březí a v Poříčí válcový mlýn v roce 1869, „První českobudějovickou továrnu na vaječně těsta“ v roce 1887 a v tom roce zahájili také výrobu sodové vody.

Kolem roku 1895 přeložili výrobu sodovky do nové továrny za Litvínovickým mostem, kde byla také zařízena parní pekárna. Chléb a pečivo se zde peklo přibližně do roku 1960.

Dne 1. 1. 1960 byla zahájena výroba pekařského sortimentu v nové velké pekárně na Vrbenské ulici. Výroba sodovek a limonád pokračovala u Zátků za mostem u vodárny prakticky nepřetržitě téměř 100 let až do 90. let 20. století.

Zátků dodávali na trh sodovku a limonády v patentních stylových lahvích. V období 1. republiky byly ve městě dvě velké sodovkárny: Bratří Zátkové na Litvínovické silnici č. 93 a Bratří Sweighoferové ve Štítného ulici č. 7 (tam byla i pražírna kávy).

Po znárodnění byla sodovkárna Zátků zařazena do n. p. Jihočeské mlýny, závod na výrobu sodové vody, limonád, chleba a pečiva. Po roce 1950 byla zařazena do n. p. Jihočeské pekárny. Jako sodovkárna, závod 6 n. p. Jihočeských pekáren existovala do roku 1994, kdy podnik Jihočeské pekárny koupila firma Pekast a sodovkárnu několik jiných firem, naposled Hochstaffl. Ještě v roce 1992 a 1993 otevřela sodovkárna hned u brány přímý prodej nealkoholických nápojů v malém i velkém, ale s nástupem supermarketů se neudržela.

Klasickými limonádami byla červená a žlutá. Napřed neměly speciální jména. Při otevření patentního uzávěru to trochu bouchlo. Později se objevila kovová víčka, na která se musel používat otvírák jako na pivo a limonády, dostávaly různá jména podle receptury – Rubín, Chabeso, Rokolo, Limo, Pomo, Perla, řada ovocenek apod.

Chabeso vyráběli Zátkové již v roce 1931. Rozmach nastal v 80. letech 20. století, kdy Jihočeské pekárny vyráběly Aro-colu, Citro-kolu, Chito a Kofolu. Nebyly to ale budějovické značky, poněvadž se vyráběly v celé republice.

Ve městě vyráběly limonády podobných nebo stejných značek ještě Jihočeská Fruta a Průmyslový kombinát města. Na trhu byly Lion Brand, Aro-toni, Fru-kola, Frucona, Amara, Oranž 12, Citronela, Lift aj. Po roce 1990 byla většina domácích značek vytlačena zahraničními, ale některé se úspěšně vrátily. Kofola velmi úspěšně.

Situaci Zátkovy sodovkárny ztížil nový most zvaný Pionýrů (dnes Litvínovický) z roku 1958, na který navazuje vyvýšená mimoúrovňová křižovatka a sodovkárna se tak octla „dole“. Jihočeské pekárny zpracovaly v roce 1977 výhled sodovkárny, který zahrnoval výstavbu úpravny vody z vlastního zdroje – artézské studny, modernizaci stávajícího zařízení a rozšíření areálu. Mělo se začít v roce 1980, ale odbor územního plánování a architektury MěNV dopisem ze dne 22. 4. 1977 pekárnám doporučil (to bylo stejné jako nařídil) jen modernizaci s odůvodněním, že podle směrného územního plánu je sodovkárna určena k vymístění. K vymístění však nikdy nedošlo. Způsobilo to ale dožívání areálu, který se pak v restituci Zátkových továren neuplatnil. K vymístění byla také určena Valcha v sousedství. Přežila a u skautů prosperuje.

Do roku 1958 vedl z Mánesovky okolo Tivoli přímo k sodovkárně železný hranatý příhradový most, který postavila „UNRRA“ v roce 1946. Předtím zde byly dva mosty s horními oblouky. Dva mosty proto, poněvadž jeden kratší překlenoval rameno Vltavy z vodárny, druhý delší hlavní koryto Vltavy. Rameno bylo kolem roku 1950 zasypáno.

Máte doma staré záběry Českých Budějovic a chcete je zveřejnit v tomto seriálu? Není nic jednoduššího. Kontaktujte nás a přijďte do redakce. Vaší pamětihodností se následně potěší čtenáři sobotního seriálu Putování městem. Příště se vydáme do ulice Na Sádkách.

Jan Schinko