Ze snímku Lubomíra Lapky z roku 1994 je patrné, že vepředu cimbuří chybí. Není přesně zjištěno, kdy bylo cimbuří důkladně odstraněno, ale stalo se to podle svědků poté, co se na začátku 50. let rozšiřoval sokolský stadion a odstřelovala se velká mušle pro orchestr v místech, kde později byl vstup cvičenců na spartakiády, zvaný brána borců. Detonace byla tak velká, že se tlakovou vlnou utrhla část cimbuří a snad i praskla stěna směrem do Mlýnské ulice. Následně potom se zbytek cimbuří odstranil. Sokolové byli proti odstřelní orchestřiště, nikdy by to nedovolili, ale to již oficiálně byli zrušeni. Krátká atletická dráha se přestavovala na dráhu 400 m a objektivně řečeno jinam se stadion rozšiřovat nemohl. Leda postavit někde jinde jiný.


Přední mlýn je znám v dokladech již ve 13. století. V roce 1296 potvrdil král Václav II. rodině rychtáře Klarice Přední mlýn jako dědičný majetek, osvobozený od městských a královských dávek. V roce 1486 se dostal mlýn do majetku města a město ho pak pronajímalo (podobně i Zadní mlýn). V roce 1902 inzerovalo jedenáct budějovických krupařů, že Přední mlýn je k pronájmu nebo na prodej. Mlýn sestával ze dvou budov. Pětipatrová budova pro pšeničné mletí (na snímcích) a jednopatrová pro žitné mletí (to byl mlýn uprostřed starého řečiště, zvaný Žitný nebo Malý, ve kterém měli později sokolové plovárnu). Mlýn si v roce 1915 pronajali bratři Zátkové a provozovali mlynářskou činnost do roku 1921. Správcem u Zátků byl Josef Havlíček. Po roce 1921 byla majitelem firma JUDr. Krýsa – Přední mlýn. Správcem byl stále Josef Havlíček. V roce 1924 si Josef Havlíček Přední mlýn pronajal a hospodařil sám. Roku 1926 koupily mlýn Jihočeské elektrárny, které stavěly u Sokolského ostrova elektrárnu a musely mlýn a vodní právo vykoupit.


To se již připravovala historická regulace Vltavy a Malše s tím, že okolo kláštera povede jen slepé rameno, zatímco vody Malše a Vltavy budou svedeny po západní straně Sokolského ostrova k bubnovému jezu a elektrárně. Přední mlýn byl Josefu Havlíčkovi prodán v roce 1927, ale bez vodního práva, protože voda na mlýn od roku 1930 nepoteče. Podle dobových dokumentů byl Přední mlýn v interiéru upraven, nejmodernějšími stroji doplněn a elektrickou silou poháněn. Josef Havlíček jest v oboru mlynářském velmi zdatným odborníkem a pro svoji agilnost a naprostou reelnost požívá všestranné důvěry obchodníků, pekařů a rolníků v dalekém okolí. V jedné budějovické publikaci bylo také uvedeno stran produkce Předního mlýna, že domácí výrobek svojí jakostí dovede výrobky nepřátelských nám Maďarů zatlačiti.


Josef Havlíček byl dobrý mlynář, o čemž svědčí to, že generace Budějčáků z 1. republiky používala a používá pro Přední mlýn název Havlíčkův mlýn. Firma Josef Havlíček byla znárodněna vyhláškou ministryně výživy ze dne 18. 12. 1947 a vyhláškou ze dne 22. 12. 1948 začleněna do národního podniku Jihočeské mlýny, České Budějovice. V 50. letech 20. století tento národní podnik zanikl, mlýn se zastavil a prostory využíval obchodní podnik Domácí potřeby jako skladiště. V roce 1974 připravovala radnice do Předního mlýna městskou tržnici (to byla móda městských tržnic zaměřených na ovoce a zeleninu). Při stavbě nového Předního mlýna v roce 1872 byla zbořena poslední gotická městská brána - Rybářská.