Dům Splitu (dnes Česká 41) byl postaven v roce 1932 podle projektu Rudolfa Diesnera, který sám stavbu realizoval. V domě byly byty, ale hlavně taneční sál s ochozy, klubovny a vinný sklípek. Na fasádě byl symbolicky ve štuku proveden chlapeček s hrozny a větvemi vinné révy. Architekt a stavitel však nerespektoval podloubí dvou goticko – renesančních domů, které byly odstraněny. Nebyl to žádný problém, postavit Split s podloubím, ale radnice chtěla v té době zlikvidovat podloubí v celé frontě od Piaristické ulice ke Třem sedlákům, nebo jinak od Nisslů ke Kamarýtům.
Vinárna v novém domě z roku 1932 navazovala na starší vinárnu U Uhrů. Nová vinárna se jmenovala U Höflingerů podle Eduarda Höflingera. V roce 1923 je majitelkou vinárny Anna Uhrová, v roce 1933 Eduard Hóflinger, který měl předtím hostinec ve Dvořákově ulici.
Po znárodnění v roce 1949, to již žila jen paní Hóflingerová, se najednou objevil oficiální název Lidová jugoslávská vinárna Split, národní podnik (v závorce – dříve U Höflingerů). Nový název souvisí zřejmě s tím, že ve vinárně převažovalo jugoslávské víno, ne-li přímo z okolí Splitu. Ani pamětníci neví, kdo přišel na název Split. Název prostě „seděl“.
Vinárna prezentovala moderní prostředí, dancing, náladovou hudbu a dobrou společnost. V roce 1952 to byla provozovna SKP Vinárna Slovanka.
Split stále prosperoval. Vznikly odpolední taneční čaje a denní vinárna. Rozmohly se oslavy MDŽ. Reklamní text z roku 1965: „Taneční parket vinárny SLOVANKA je spojen se zvýšeným podlažím krytým schodištěm, pod nímž na malém pódiu hraje hudba k tanci. Útulné prostředí, intimní osvětlení a výtečné víno vám jistě náladu nepokazí. Ve Slovance hrají denně kromě čtvrtka do dvou hodin, v sobotu o hodinu déle.“
Dlouho neměl Split konkurenci. Savoy, Avion, Grand nebo Imperiál byly vinárny jiného druhu. Ve Splitu se natáčely některé scény filmu Drahé tety a já. Split zavedl při vstupu účtenky, na kterých bylo uvedeno, že při ztrátě této účtenky platí host 200,- Kčs. Když ji při odchodu měl, platil třeba jen 15,- Kčs.
Centrální objekt domu měl rovnou střechu, na které byl altán, ale nebylo to asi zařízení pro hosty, jen za vedoucího pana Nejedlého měli v altánu kluci z České ulice klubovnu.
Ze Splitu také pochází budějovické rčení „Ze mě si můžeš dělat srandu až budeš mít náhradní volno.“ (Pronesl štamgast dožadující se uvolnění svého oblíbeného místa.)
V době neonů v 60. letech 20. století byly také na domě Splitu instalovány neony. Působením času byly na sousedních domech s podloubím patrné stylové malby z let po roce 1932. které představovaly taneční páry na parketu u Höflingerů. Prosvítal také nápis Ota Kamarýt, velkoobchod zbožím smíšeným. Novější byl nápis: Ovocnářské a vinařské družstvo Velké Pavlovice.
Koloniál U Kamarýtů býval v domě vedle Tří sedláků. Za socialismu zde byl potravinářský obchod Levné zboží. Na opačné straně v podloubí směrem k Piaristické bylo Krajské informační středisko Komenium. Prodávalo se tam zboží pro školy a také entomologické špendlíky (na motýly a brouky). V Čechách bylo možné koupit entomologické špendlíky jen na dvou místech – v Praze a u nás vedle Splitu.
Jan Schinko
KDYSI. Kněžská ulice da dobové pohlednici.
Foto: Archiv Jana Schinka
