Škola měla secesní věžičku zakončenou helmicí, špičkou a makovicí. Při některé pozdější opravě byla věž zjednodušena a na její vrchol instalována školní siréna. Budova se svou neobyčejnou secesní architekturou dostala do publikace Česká secese.

Škola byla slavnostně otevřena dne 2. 10. 1910, vyučování zahájeno dne 5. 10. 1910 na odborné škole pokračovací a dne 15. 10. 1910 na denním studiu.

Stavbu financovala Obchodní a průmyslová komora. Podle Miloslava Pechy vyšel první podnět k založení školy od Obchodní a průmyslové komory již v roce 1890, kdy zamýšlela zřídit truhlářskou školu v Lišově.

Komora založení školy projednávala s tehdejším vládním komisařem pro pokračovací školy Janem Kubešem, který však navrhnul umístit školu do Č. Budějovic, což odůvodnil tím, že v Č. Budějovicích je více truhlářů než v Lišově. Zároveň byl pro zřízení mistrovské školy stavební.

Od roku 1890 se jednání s územními orgány protáhlo až do roku 1909. Příčinou bylo hlavně to, že když stavěla školu česká obec, musela mít stejnou školu i německá obec (ta postavila průmyslovou školu o rok později v Dukelské.)

Po 1. světové válce se škola jmenovala Česká státní průmyslová škola. Skládala se z mistrovských školy stavební, truhlářské a instalatérské a elektrotechnické (tato se jako strojnická osamostatnila v roce 1923). Škola získala bývalou obecnou školu ve Staroměstské ulici.

V roce 1927 obdržela škola název I. státní průmyslová škola (I. SPŠ). Současně v Dukelské byla sloučena česká a německá strojnická škola pod název II. státní průmyslová škola.

Od roku 1931 byla v I. SPŠ ustanovena čtyřletá odborná škola stavitelská s maturitou. Nadále zůstala součástí I. SPŠ dvouletá škola stavební pro zedníky, tesaře a truhláře a tříletá odborná škola pokračovací pro stavební řemeslníky. Truhlářské učebny a dílny byly umístěny ve Staroměstské škole.

Po roce 1948 chvíli setrvával název I. SPŠ, ale v roce 1950 to byla Vyšší průmyslová škola stavební, v roce 1953 Průmyslová škola stavební. V roce 1951 byly zrušeny mistrovské školy. Ve Staroměstské škole se usadilo podnikové ředitelství Státních lesů. Konečně v roce 1960 byl stanoven název Střední průmyslová škola stavební.

Pro studenty se nic neměnilo, chodili prostě na stavárnu. V letech 1959 až 1963 bylo ve „stavárně“ umístěno vysokoškolské dálkové studium. Potom byl tento obor přeložen do Prahy. Stavárna měla ve městě vždy dobrý zvuk.

V letech 1957 až 1961 byla k původní budově v Resslovce přistavena tělocvična a Žákovský domov, později Domov mládeže, směrem do Holečkovy ulici. Na školním dvoře byly vybudovány technické laboratoře.

Trakt v Klavíkově ulici byl přistavěn nejprve v roce 1937 a rozšířen o nové průčelí v roce 1985. Autory reliéfu vstupního průčelí byli Václav Boukal a Alexandr Dubský. Mezitím v roce 1970 byla vyměněna okna na secesní budově.

V místech Domova mládeže býval do roku 1957 volný prostor zvaný kozí plácek. Název kozí plácek pochází asi z 1. republiky, protože v novější době tam bylo hřiště, nebo spíše rejdiště dětí, lavičky a park.

V Klavíkově ulici stojí pozoruhodný secesní Teslíkův dům z roku 1909. Na fasádě jsou umístěné alegorické reliéfy průmyslu a vědy a panorama města s Černou věží. Tento dům stavěl stavitel Jaroslav Teslík, který ve škole působil v roce 1910 jako učitel. Ve škole také působil architekt Antonín Hübschmann, autor originální secesní výzdoby.

Máte doma staré záběry Českých Budějovic a chcete je zveřejnit v tomto seriálu? Není nic jednoduššího. Kontaktujte nás a přijďte do redakce. Vaší pamětihodností se následně potěší čtenáři sobotního seriálu Putování městem. V jeho dalším díle se vydáme po stopách někdejčí Svatkovy strojírny.

Jan Schinko