Na severním svahu bývala skládka komunálního odpadu ve hliníkách zaniklé Taussigovy cihelny. V ohybu silnice je stále menší skládka (např. starých televizí).

Na vrcholu kopce se nachází pláň ve výši kolem 425 m, kde se rozkládal výletní hostinec Thomase Schwaba zvaný Švábův hrádek (viz pohlednice z roku 1899).

Traduje se, že zde stával strážní hrad (Schwabenburg), hrádek nebo tvrz, ale badatelé zatím nenašli pro existenci něčeho podobného žádný doklad. I když z návrší bylo a ještě je vidět město (385 m) z výšky, což nasvědčuje tomu, že to bylo vhodné místo ke střežení města.

Thomas Schwab, budějovický čalouník a vojenský vysloužilec, si zde zařídil hostinec po roce 1883 v objektech, které patřily předtím k povrchovým lignitovým dolům, opuštěným asi v roce 1870. Kopec měl v němčině název Eisenbühel. To je ve starší němčině Železný pahorek či vršek. Možná to souvisí s horninami obsahující železo, které se v okolí města vyskytují a dokonce těžily (Hlinsko).

Hostinec na rozhledu do kraje byl cílem výletů obyvatel města. František Rada o oblíbených hostincích: „Na Švábově hrádku měl pěknou hospodu válečný vysloužilec, veselý a bodrý starý Šváb, který měl kromě dobrého piva i výtečnou višňovku vlastní výroby. Šváb byl šprýmař, pro pobavení hostů postavil na verandě velký námořnický dalekohled, kterým mohli pozorovat nejen město a hvězdnou oblohu, ale i milenecké dvojice na okolních loukách a mezích.“

Thomas Schwab žil v letech 1836 až 1914. Od roku 1915 provozovali hostinec manželé Holanští. Schwab se do krajiny zapsal na trvalo. Kopec se začal nazývat Švábův hrádek, širší krajina Na Švábovně a role dolů na jihovýchod U Švába.

Jak přišel Thomas Schwab na to, nazvat svůj hostinec Schwabenburg (Švábův hrádek), není jasné. Buď vzal v úvahu tradici o někdejším hrádku v těch místech, nebo objekty po těžbě lignitu, které si upravil, u brány vyvěsil vlajky atd., připomínaly areál hradu, hrádku.

Švábův hrádek byl v permanenci ještě za 1. republiky, kdy hostinec provozovali Wostlovi, Kohoutovi a naposled Kropáčkovi. Po roce 1948 byl hostinec zrušen a asi v roce 1954, kdy hostinec s okolím zabralo vojsko, se v těch místech postavil radar. Objekty hostince to na čas ustály. Podle zjištění Daniela Kováře byl hostinec Švábův hrádek zbořen v roce 1961.

Radar zmizel nenápadně později, snad v 70 letech 20. století, ale vojsko pahorek neopustilo. Instalovala se tam cvičná protiletadlová děla, na kterých se dělostřelci učili zaměřovat. Prokazatelně ještě v roce 1986 se zde cvičilo (nenabíjelo se jen jako).

Po roce 1990 zmizelo i všechno vojenské. Zůstal starý ovocný sad, dnes přerostlý, ale stále plodící. Stranou na západ od sadu a od novějších včelínů, kde pravděpodobně stával Švábův hrádek, se zachovala řada starých kaštanů (viz současný snímek). Kaštany (přesněji jírovce) se v minulém století často sázely u hostinců, kdy v létě poskytovaly štamgastům a výletníkům stín.

Na dobovém snímku je zřejmě sám Thomas Schwab se svojí výtečnou višňovkou – „Bonjour monsieur Weiksl“. Višeň je v němčině die Weichsel (lidově višně vajksle). Ale hned pod tím jadrné upozornění „Fuj der Deiksel“, ale přece jenom „Ö ty můj sladký Weiksel“. Zcela vzadu lesní hvozd s textem Schöninger znamená Kleť. Vpravo potom nižší hvozd Kluku.

Máte doma staré záběry Českých Budějovic a chcete je zveřejnit v tomto seriálu? Není nic jednoduššího. Kontaktujte nás a přijďte do redakce. Vaší pamětihodností se následně potěší čtenáři sobotního seriálu Putování městem. Za týden se v jeho pokračování vypravíme do Hasenburku, tedy dnešní polikliniky Sever.

Jan Schinko