Sám hostinský Václav Hromádka však označoval ještě na začátku 20. století svou restauraci jako „U Milleretů“.
Dům má renesanční podloubí a jádro, ale v roce 1646, kdy dům koupil řezník Michal Hoffer od Jana Engelhardta za 60 kop, je objekt uveden jako zbořený. Nejspíše to bylo zbořeniště se zachovaným renesančním přízemí po velkém požáru v roce 1641. Před požárem stál dům 700 kop.
Řezník Hoffer tedy potom postavil na starším zdivu nový raně barokní dům a záhy poté se stal dům právovárečným, poněvadž v roce 1682 vyženil dům sládek Albert Aichinger v ceně 700 zl. Měděná várečná pánev byla v domě prokazatelně v roce 1729. V roce 1786 koupil dům hostinský Jan. Bapt. Milleret.
Roku 1820 byl dům zvýšen o jedno patro a průčelí upraveno v klasicistním pojetí. Další stavební úpravy se uskutečnily v roce 1845. V průběhu 19. století se stal hostinec U Milleretů s největším sálem ve městě kulturním centrem.
Od 1. 11. 1862 zde začal účinkovat Zábavný spolek Beseda (později Českobudějovická Beseda). V roce 1863 navštívil Besedu U Milleretů historik František Palacký. Toho roku vznikl U Milleretů při Besedě dámský pěvecký spolek „Libuše“.
Hostinec navštěvovala dle dobových prospektů lepší společnost: „Hostinec pochází již ze 17. století, nazýval se U Milleretů a požíval již tehdy zvučného jména. V pamětích zaznamenáno doslovně - K reji tance milovaného světa lepších tříd sloužil sál U Milleretů, kde osvědčená kapela řízením ředitele kúru Wocta neb jeho zástupce varhaníka Heinzeho tanečníky nenuceně bavila“. Za lepší třídu se asi nepovažovali např. voraři, šífaři apod. kteří chodili do hospody U tří sedláků, Na růžek nebo ke Kaprovi.
Hostinský Václav Hromádka bral nejprve pivo z měšťanského pivovaru. Po 1. světové válce odebíral pivo z českého akciového pivovaru. Provozoval také fiakr a pohřební ústav Concordia. Později vedla podnik Marie Hromádková a První český pohřební ústav Concordia Emanuel Hromádka, člen Sokola. V domě měl také řeznictví Josef Hromádka.
V období 1. republiky převážil název U Hromádků. Podnik se stal i střediskem sportovců. Klubovnu měl zde Jihočeský spolek penzistů, rentiérů a vdov. U Hromádků sídlil holič Augustin Strnad, který prováděl veškeré vlasové práce rychle a levně. Též mlékárna Františka Kunzla, která oznamovala, že mlékem, smetanou a šlehačkou poslouží v každém čase.
U Hromádků byla založena řada kumštýřských spolků. Zajímavý je vznik lidového družstva Fotografia na valné hromadě dne 2. 2. 1953. Ani ne tak tím, že vznikl (to bylo poplatné gottwaldismu), ale účastí předních fotografů regionu. Předsedou byl zvolen Otomar Aibl. Zúčastnili se mimo jiné budějovičtí Rybář, Pomahač, Chrt, z Tábora Šechtl aj.
Při rekonstrukci domu po roce 1984 byl objeven dřevěný renesanční strop, jehož nosné trámy byly dlouhé téměř 9 m. Strop byl ošetřen a ručně osazen v hlavním sále. Na snímku z roku 1984 právě stojí jen přední stěna průčelí a nad arkádou loubí zůstal osazen nápis „Agitační středisko“. Zmizel název „Osvětová beseda“.
Po rekonstrukci se dům U Hromádků nazval KS PKO č. 1. To znamenalo „Kulturní středisko Parku kultury a oddechu č. l“. V roce 1992 se zařídil BAR POD VĚŽÍ, v roce 1995 restaurace Pod věží. Mezitím Hromádků uplatnili restituční nárok. V roce 2000 vznikla restaurace Pavlač. Zdá se, že podobně jako termín U Milleretů, ustupuje pojem U Hromádků, poněvadž je více slyšet, že se jde na Pavlač než ke Hromádkům.
Jan Schinko
