Ze záznamů zlivské obecní kroniky vyplývá, že organizace T. J. Sokol Zliv vznikla těsně po první světové válce, v roce 1919. O počátcích spolku vypráví i současná kronika zlivských sokolů. Zpočátku sokolové cvičili v místní škole a na přilehlém školním hřišti. Později ke cvičení využívali i tovární tesařskou dílnu Šamotky a v létě tovární park. Nářadí museli cvičenci shánět, jak se dalo. Zprvu se spokojili s kladinou, později přibyla i starší bradla a další nářadí. Cvičili především žáci, nacvičovali prostná, skupinová vystoupení a dívčí tanečky. Vlastní sokolovnu si Zlivští postavili až v roce 1925. Dodnes jednota opatruje i původní plány budovy.

„V době výstavby sokolovny nebyla ještě zavedena v obci elektřina, kterou bylo naléhavě potřeba na stavbu. A tak byl naší zahradě umístěn stroj na výrobu elektřiny, která odtud vedla na pracoviště," vzpomínala v dopise z roku 2003 paní Bartošová. „Písek byl dovážen na vozech sedláky z obce za Hlubokou. Dovozci bývali za ochotu zváni k nám na oběd. Na to se také ještě pamatuji."

V roce 1925 už mohli zlivští sokolové využívat nově postavenou tělocvičnu.

Rodina paní Bartošové však se stavbou sokolovny pomáhala i jinak. „Veškerý dřevěný materiál na stavbu a truhlářskou práci dal tatínek zdarma. Co píši jsou jen momenty, které mi vděčně utkvívají v paměti," pokračuje dopis.

Sokolovna sloužila zlivské jednotě až do druhé světové války a zákazu organizace. Sokolové ze Zlivi se účastnili i společných cvičen. „Já sama jsem cvičila na VIII. všesokolském sletu jako dorostenka a na X. sletu jsem byla jako divačka. A utkvěla mi nezapomenutelná vzpomínka na závěr vystoupení mužů, kdy všech 30 000 cvičících se v rozpažení drželo pevně za ruce a zpívalo: V pravdě stůj vlast miluj, nechtěj porobu, služ lidstvu a národu. Když dohřměla píseň, dojatá neznámá paní stojící vedle mne mi řekla: A potom bysme se měli bát Hitlera?! A přece to přišlo… Ale Sokol znovu ožil," vzpomíná v dopise paní Bartošová.

Plastika sokola zatím odpočívá se zlomeným křídlem na půdě sokolovny.

Po dalším zákazu Sokola v padesátých letech čekala zlivská jednota na svou obnovu až do roku 1997. „Budovu postupně opravujeme, nejen zevnitř, ale i zvenčí. Oproti původní podobě sokolovna už dnes vypadá jinak. Navenek zmizela třeba socha sokola, která byla na vrcholu štítu. Máme ji na půdě, ale potřebovala by opravit, má zlomené křídlo," říká současný starosta jednoty Jaroslav Vališ a dodává, že jedním ze současných lákadel sokolovny je posilovna, do které chodí nejen členové spolku, ale i další obyvatelé města. „Jinak se v sokolovně cvičí například aerobik, různé skupiny chodí na softtenis nebo floorbal. Sokolovnu využívá i místní základní škola," dodává.