Jsou to racci? Nejsou to racci? Kde by se tu ale vzali uprostřed zimy a navíc v docela jiných barvách peří? Takové otázky si mohl v minulých dnech položit nejeden laický pozorovatel ptactva. „Zvláštní“ druh opeřenců se objevil například na řece Malši u českobudějovického divadla nebo u lávky na sídliště Vltava.

„Jedná se o racky chechtavé,“ rozluštil záhadu ornitolog Jihočeského muzea v Českých Budějovicích Petr Bürger. Vzápětí vysvětlil, kde se vzalo neobvyklé zbarvení peří. Ptáci, které bylo možné pozorovat, totiž neměli obvyklou tmavou hlavu. Tu měli bílou, kromě tmavé skvrny za okem. Zato měli například tmavý pruh na ocasu. „Racci mají zimní šat,“ řekl Deníku ornitolog a dodal, že i uprostřed zimy se mohou na jihu Čech objevit racci, kteří jsou tažnými ptáky.

Bürger k tomu řekl, že racci z Čech zimují zpravidla ve Středomoří, ale na řece v krajském městě se mohou přechodně objevit opeřenci, kteří přilétli ze severnějších oblastí Evropy a putují při hledání potravy. V České republice racci ve větší míře přezimují v Praze na Vltavě, ale jsou to pravděpodobně právě ptáci ze severu Evropy.

Ornitolog se vyjádřil i k tomu, kdy se dočkají pozorovatelé u racků chechtavých obvyklých barev, hlavně tmavé hlavy. „Tmavohnědá hlava patří ke svatebnímu šatu,“ zmínil Bürger s tím, že si tohle peří vezmou racci „na sebe“ před jarními zásnubami. Zimní a letní (svatební) šat podle ornitologa mění většina ptáků.

Nepoměrně častější, než s racky chechtavými, je ale na jihu Čech v zimě setkání s labutěmi nebo s divokými kachnami.

Labutí zimovalo v Českých Budějovicích zhruba před pěti lety až 300 jedinců. V posledních letech ale jejich počet poklesl a v krajském městě se objeví maximálně 80 labutí. „Početnost populace se nezměnila, změnilo se chování labutí,“ řekl k tomu Bürger. Další labutě lze v zimě vidět třeba na Otavě v Písku nebo ve Strakonicích.

Část labutí v průběhu roku také putuje za lepšími podmínkami jako jiní tažní ptáci. Labutě z Čech se přesouvají například k Dunaji do Rakouska. Pokud jim zima nepřeje, přelétají dále. Buď dál po proudu Dunaje, nebo na alpská jezera. Ta, pokud jsou v nižších polohách a mají blízko do Středomoří, nezamrzají. V nejhorším labutě doputují až do severní Itálie, například k řece Pádu.

Není ale bez zajímavosti, že česká divoká populace labutí vznikla až v polovině osmdesátých let minulého století. Počet jedinců stabilně rostl až ke třem až pěti stům kusů a nyní se pohybuje zhruba na této úrovni.

Labutě se sice kroužkují, ale bohužel ne v takové míře, aby bylo možné s jistotou určit všechna zimoviště a počet ptáků, který tam odlétá. „Víme, že odlétají,“ říká Petr Bürger, ale dodává, že přesné počty a místa je těžké stoprocentně zjistit, jen se odhadují.

Část labutí ale asi zůstává a podobně jako labutě přezimují v krajském městě i desítky divokých kachen. Ornitologové připouští, že na to může mít vliv i krmení ptáků lidmi. Denně míří k vodě za zpestřením všedních dnů desítky lidí. „Pro vnoučka je to hodně zábavné. Chodíme k lávce na Vltavu skoro každý den,“ přisvědčuje Marie Růžičková, která bydlí nedaleko Staroměstského parku a k vodě to má pár kroků.

Odborníci k tomu ale upozorňují, že třeba chleba nebo rohlíky se ke krmení nehodí, protože neodpovídají přirozené potravě ptáků a navíc jsou slané. Podobně nevhodné jsou i „vánoční“ zbytky.