Radek Bakalář: Létající hůlky? Ještě je vylepším

Kouzlíte od osmi let. Co vás k tomu přivedlo?
Vždy jsem chtěl být středem pozornosti. Jednou k nám do školy přijel kouzelník, všichni ho obdivovali a pozornost mi trochu sebral. To mě nejdřív naštvalo, běžel jsem do knihovny, půjčil si knihu kouzel a začal prozrazovat triky, abych ho shodil. Pak jsem se ale poctivě naučil jedno kouzlo, ukázal ho kamarádům a oni nevěřícně koukali. To byl ten zlom. Tehdy mi došlo, že mnohem lepší je kouzla ukazovat, než je prozrazovat.

Může se každý učit kouzlit?
Je to jako s hrou na piano. Naučit se to dokáže každý, ale jde o to jak. Myslím si, že základy kouzel může zvládnout kdokoli, ale pak už je na něm, jestli v tom najde zalíbení a bude tomu věnovat víc, než je nutné. Když to člověka začne bavit, tak si ani neuvědomuje, kolik času u toho stráví.

Kdo byli vaši první diváci?
Samozřejmě rodiče a brácha. Byli z toho až nešťastní, protože jsem jim pořád chtěl něco ukazovat a jedno kouzlo předváděl třeba šestkrát. Pak jsem kouzlil před spolužáky 
a učiteli. To se mi hrozně líbilo, protože jsem jim dokázal zamotat hlavu, byli z toho na větvi. Později jsem se dozvěděl, že existuje Český magický svaz, který sdružuje kouzelníky. Přihlásil jsem se, začal mi domů chodit časopis a z něj jsem zjistil, že se konají i soutěže. Na první jsem byl asi ve třinácti letech. Když jsem se z ní vrátil plný euforie z diplomu a medaile, napadlo mě, že bych se možná kouzlením mohl i živit. Moc mě to motivovalo a chtěl jsem být pořád nejlepší. Byl to hnací motor, který mě dohnal k dalších úspěchům.

Co je váš největší úspěch?
To, že už skoro dvacet let kouzlím. Myslím, že největší kouzlo je, že tak dlouho dělám něco, co by ostatní považovali jen za bláznivý koníček.

Je nějaké kouzlo, které jste se naučil jako malý a dodnes ho používáte?
Ano. V knihách jsou základní věci a techniky a spousta velkých kouzelníků včetně Davida Copperfielda z nich dodnes vychází. Když se to malinko zaobalí, dá se tomu příběh, scéna, tak se dějí obrovské iluze. Přitom je ale  pointa stejná jako u malého kouzla u stolu.

Které své kouzlo považujete za nejlepší?
Za jedno z nejlepších považuji létající hůlky, které jsem měl už na první soutěži a po letech s nimi soutěžil v Česko Slovensko má talent. Tohle kouzlo má největší ohlas 
a hlavně jsem na něj přišel sám. Viděl jsem ho kdysi 
v dokumentu o Davidu Copperfieldovi. Bylo to jen asi 
v třívteřinovém prostřihu, jenom to probliklo, ale mě to úplně zmrazilo. Řekl jsem si, že tohle chci dělat. Přemýšlel jsem pořád dokola, jak na to, dlouho to trvalo, ale pak přišel ten den, kdy mi to blesklo hlavou. Zjistil jsem, že je to prostě magie.

Vymýšlíte někdy svoje vlastní, nová kouzla? Jde to?
Dnes už asi nejde vymyslet úplně nové kouzlo, nový princip. Můžu ale spojit techniky, které už umím, propojit je jinak, než to udělal někdo přede mnou, a výsledkem je vlastně nové kouzlo.  Já jsem takový kouzelník designér, snažím se kouzla šperkovat do nové podoby. Tím, že jsem k tomu začal využívat tanec, se mi to daří.

Střeží si každý kouzelník své tajemství?
Já si střežím právě ten svůj styl, design. Samotné kouzlo už úplně tajit nejde, protože principy jsou staré a hodně se změnilo nástupem internetu. Lidé si sednou k počítači, začnou kouzlo googlovat a pak to prozrazují u videí. Proto se nyní kouzelníci musí odlišit hlavně svým stylem.

Mají diváci zájem o magii?
Zájem je, ale musí to být dobrá show, aby se lidé bavili. Už nemůže uspět kouzelník v kostkované košili, který vytahuje králíky z klobouku. Já vystupuji  všude možně od Karlových Varů až po Košice.

Jak často lidé chtějí znovu vidět létající hůlky?
Když jsem naposledy domlouval vystoupení, řekli, že hlavně musím přivézt hůlky. Mně to nevadí, pořád mě baví údiv diváků. Oni si myslí, že když to bylo v televizi, tak je to nějaký filmový trik. Já to ale začnu ukazovat přímo před nimi a oni jen nevěřícně koukají. Létající hůlky budu předvádět pořád, dokonce už mám v hlavě vylepšení. Pokud se to povede, dostanou absolutně nový rozměr.

Stane se ještě, že se vám nějaké kouzlo nepovede?
Bude to znít sebestředně a namyšleně, ale to se mi nestává. Kouzelník totiž musí zvládat improvizace, já je dokonce vyhledávám, sám sobě dělám naschvály a nutím lidi, aby se mi snažili kouzlo nějak zkazit. Myslím, že tím se ještě víc zlepšuji a posunuji se dál.

Předvádíte pořád všude kouzla?
Někdy samozřejmě mám také špatnou náladu a nechci vědět o světě. Když ale někam jdeme s přáteli, tak mi to většinou stejně nedá a nějaké kouzlo předvedu. Vlastně od svých osmi let jsem neprožil jediný den, kdy bych nesáhl na karty.