K dokončení koncertního centra, které navrhl pro Budějovice, přistupuje zodpovědně. „Nedělám si iluze. Je to strašně moc práce,“ říká sedmdesátiletá architektka Eva Jiřičná.

Váhala jste dlouho, jestli projekt převzít?
Víte, je to strašně těžký projekt. Ale řekla jsem okamžitě ano. Když mám udělat něco pro kamaráda, udělám to vždy za jakýchkoli okolností. Váhala jsem, protože je to šílená zodpovědnost. Ten projekt je v počátečním stavu a architektura není jako šít šaty: vyžaduje odpovědi na otázky po celou dobu. Člověk je z toho nervozní.

Je pro vás výhodou, že jste spolu několikrát pracovali?
Jana Kaplického jsem znala více než 40 let. Spolupracovali jsme spolu, stýkali jsme se a diskutovali o práci. Vím, jakým způsobem k projektu přistupoval, jaké otázky si kladl ohledně designu…

Co přesně budete mít na starosti?
Architekt je člověk, který musí držet otěže všem těm koním, kteří na začátku utíkají různými směry. Moje úloha je, aby všichni koně běželi jedním směrem, dorazili do cíle a dovezli náklad, který mají doručit. Budu se snažit trénovat ruce a chodit do posilovny, abych tu sílu měla.

Nesvazuje vás, že Jan Kaplický projekt dotáhl za hranice návrhu?
Od tohoto stadia do postavení centra je ještě dlouhá cesta. Každý architekt ví, že není jednoduchá a bude potřeba neobyčejného úsilí. Nedělám si iluze. Je to strašně moc práce. Projekt je sice promyšlený, ale to neznamená, že je všechno vyřešené.

Kdy přijedete do Budějovic?
Ještě nevím. Budějovicemi jsem projížděla naposledy před pěti lety, když jsem jela do Českého Krumlova na svatbu svému synovi.

Jak se vám rejnok líbí?
Jako všechny stavby Jana Kaplického je to vynikající projekt, který má neobyčejně silnou charakteristickou vizi.

Berete to jako satisfakci za to, že Praha Kaplického chobotnici odmítla?
Nikdy jsem takhle nepřemýšlela. Ale už jenom to, že v Budějovicích by to mohla být jeho jediná realizace v Česku… Jestli k tomu můžu přispět, tak to s nadšením udělám.