Českobudějovické biskupství nechává opravit další části jedné z nejvzácnějších památek ve městě.


„Jsme vlastníkem a zároveň i investorem,“ říká František Mrosko ze stavebního oddělení biskupství. „S opravami jsme začali v 90. letech, je to ale práce na dlouhá léta. Kdyby nám někdo dal třicet nebo padesát milionů, bylo by to rychleji. Peníze na záchranu takových památek se ale shánějí těžko.“
Lidé, zvyklí na příjemnou atmosféru křížových chodeb a rajských zahrad italských a španělských klášterů, si tak budou muset počkat.


V současné době zde pracuje sochař a restaurátor kamene Richard Rudovský z jihočeských Holašovic. Venku teplota mírně nad nulou, bez tlustého kabátu nebo svetru by tu nemohl dělat.


„Letos pracujeme ve východní části křížové chodby,“ vysvětluje Rudovský. „Odstranili jsme zde přepážky a chodbu zpřístupnili. Teď odkrýváme nánosy nepůvodních vrstev a věnujeme se všem nevhodným doplňkům a správkám. Po nás nastoupí restaurátoři malíři, kteří provedou barevné úpravy.“
Objekt bývalého kláštera patří biskupství, které část pronajalo Lidové škole umění. Chodby kolem zahrady uprostřed areálu tak nejsou průchozí, jak by měly být.


Na rekonstrukci se podílí kolektiv restaurátorů. „My pracujeme na kamenných částech žebrech a dalších architektonických prvcích,“ pokračuje Rudovský. „Na zdech, kde se nalézají části původních fresek, se provádějí průzkumy. Pak se radíme, jak dál. Všechno je závislé od financí.“

Zmizelá okna

Richard Rudovský není žádný nováček. „Restaurováním se zabývám od roku 1981. Akcí byly desítky, jezdil jsem po celé republice. Rekonstruuji třeba kašny i památníky.“


Atmosféru církevní památky prý restaurátoři citlivě vnímají. „Samozřejmě, že duchovní prostor má svoje specifika. Musíte se podle toho také tak chovat. Zdejší chodby jsou zkrátka jiný prostor než společenský sál kulturního domu. Prostor, který byl a je po staletí a po mnoho generací prodchnutý duchovním životem, vzbuzuje v člověku respekt.“ Richarda Rudovského nenajdete jen v klášteře. „Pracuji na několika místech najednou,“ směje se sochař. „Například teď ve Zlaté Koruně probíhají práce na kostele Nanebevzetí Panny Marie. Tam pracuji už šestým rokem. Práce jsou všude závislé od peněz. Něco přispěje ministerstvo kultury, něco dá církev.“ I Rudovský ví, že práce v dominikánském klášteře bude na dlouhé roky. „Záleží, jak se ke všemu postaví město, církev i další strany. Zda se najdou peníze například z fondů Evropské unie.“


Unikátní chodbu zdobí gotická okna, která však teď v některých stranách chybějí. „Náš průzkum ukázal, že minimálně i zde ve východní části, kde teď pracujeme, gotická okna byla, a možná že i v jižní a západní části,“ dodává Rudovský.


Cílem v nedohlednu je zprůchodnit křížové chodby po všech čtyřech stranách zahrady. „Práce na sebe navazují a nelze je zcela ukončit. Stále ještě nejsou zcela dokončeny průzkumy fresek.“

Do důchodu vydrží

V současné době zde Rudovský připravuje kamenné podklady pro konzervaci a tmelení žeber gotických oblouků. Kolikrát denně musí vylézt na štafle, ani nepočítá.


„Jiné je to ale, když pracuji na vysokém lešení a musím denně třicetkrát lézt dvacet pater nahoru dolů. Je jasné, že pak trpí klouby. Jinak si nestěžuji,“ směje se osmačtyřicetiletý sochař.


„Ještě nejsem tak starý. Je to dobrá práce, která mě baví, Klidně ji můžu dělat do pětašedesáti let,“ usmívá se muž, který počítá, že v dominikánském klášteře bude pracovat do začátku prosince.