Ač je Tittl dnes vyhlášený řezbář, dláto mu vůbec nebylo předurčeno. Narodil se v roce 1954 v Plzni do železničářské rodiny a práci měl jasně „nalajnovanou“ – měl být strojvůdcem. Ale postavil si hlavu a stal se pracovníkem v lesnictví. Je to už půl století, co dostal místo na Modravě. Bydlel v nedaleké Horské Kvildě a vše nasvědčovalo tomu, že tam zůstane až do důchodu. Ale po roce 1989 přišel zlom. „I když jsme to v lese uměli, tak nás vyházeli. A já si řekl, že to zkusím s řezbařinou, že by mě mohla uživit. Šel jsem dělat do Německa, kde jsem si pořádně mákl, abych si doladil dílnu, a pak už jsem mohl začít vyřezávat. Pomohli mně tehdy hodně řezbáři z Německa,“ vzpomíná. Přiznává, že začátky byly hodně těžké. „Strašně moc věcí jsem naházel do kotle, hodně toho shořelo,“ usmívá se dnes vzpomínkám.

Velký talent se projevil a Tittl stvořil díla, která znají lidé v celé republice. Kromě již zmíněného betlému pro papeže Benedikta XVI., který vyřezával v roce 2008, se podílel na tvorbě Sušického mechanického betlému pro Muzeum Šumavy, vyřezal i betlém velhartický, umístěný v jeho dílně, či betlém železnorudský, vystavovaný každoročně v kostele Panny Marie Pomocné z Hvězdy. „Ono těch betlémů, co jsem dělal, je strašně moc. Některé nejsou zajímavé velikostí, ale tím, kde jsou. Jeden je třeba v Mostě v kostele, který se stěhoval na kolejích. Zmínit mohu i netradiční betlém pro pivovar Kácov, to byla velká výzva… Těch betlémů je spoustu, řada z nich není vidět, neboť jsou v soukromých rukou. Některé jsou dost velké, stavím je roky. Pak se i stává, že vznikne osobní vazba mezi mnou a tou rodinou. Já jsem moc rád, když moje betlémy dělají radost lidem,“ říká šumavský řezbář.

S manželkou Marií a synem Martinem, kterého vyučil řemeslu a jenž bude jeho následovníkem, udělají ročně zhruba tři stovky betlémů různých velikostí. Naprostou většinu z lipového dřeva. Při tvorbě betlémů se drží tradičních předloh, figurky jsou podle Tittla dané. Ale zvláště v případě známých je ochoten při tvorbě udělat výjimku, a tak už do betlémů vyřezával i lamu, čerta či indiána, kamarádům dělá legendárního kakánka, tedy postavičku vykonávající velkou potřebu. „Ale když přijdou lidé a chtějí velblouda jednohrbého a dvouhrbého, tak mám osypky a říkám jim, že ti se mohli potkat jen v zoologické zahradě,“ směje se muž, který se letos dočkal dalšího ocenění - stal se Mistrem tradiční rukodělné výroby Plzeňského kraje. Přiznává, že když mu i cizí lidé pošlou fotografii, jak se celá rodina raduje z vánoční atmosféry u jeho betlému, udělá mu to velkou radost. A poklonu složil i své životní partnerce. „Moje manželka Marie by měla mít svatozář. Jsem s ní 47 let a ona snáší všechny moje výkyvy nálad, pomáhá mi, toleruje mě. Bez takového zázemí bych to nedal,“ přiznává.

close Řezbář Karel Tittl z Velhartic na Klatovsku a jeho práce. info Zdroj: Deník/Milan Kilián a Jan Kavale zoom_in Řezbář Karel Tittl z Velhartic na Klatovsku a jeho práce. Má ve svých 67 letech plánu ještě nějaký velký betlém, který by okouzlil republiku? „Ještě něco přijde. Cítím to pod kůží,“ odpovídá a chápe se dláta. Do večera toho ještě musí hodně stihnout.