Dvaapadesátiletý jednatel a ředitel Václav Michal z Budějovic úvodem zmínil, že tradice firmy sahá dokonce až do roku 1996, kdy fungovala pod jménem současného majitele Jaroslava Šebka formou podnikající fyzické osoby.

Součástí dopravní firmy Nicotrans je vlastní myčka, servis i čerpací stanice. Přímo v jihočeském krajské městě mají centrální dispečink. V současnosti disponuje dvěma stovkami nákladních aut s mrazírenskými návěsy a zaměstnává na 450 lidí nejen řidičů. Další dvě střediska sídlí v Praze a Olomouci.

Jak vznikl název společnosti?

Kromě Nicotrans, máme dceřiné společnosti Domitruck a Jarygroup. Všechny názvy jsou odvozeny od dětí majitele – dvou dcer Nikoly a Dominiky a nakonec syna Jaroslava.

Jaké máte ve firmě automobily?

Značky DAF, se kterými jsme maximálně spokojeni, součástí holdingu je právě servisní zastoupení této značky Domitruck. Historicky jsme mívali i scanie, volva a mercedesy.

Jak jste se osobně dostal ke kamionové dopravě, začínal jste jako řidič?

Ano, tak to bylo, jezdil jsem asi osm let. Po revoluci jsem začínal na kamionu, prošel jsem si různými firmami, pak jsem se dostal na post garážmistra, který měl na starosti techniku. Pak jsem se stal šéfem kamionky jedné firmy, kde jsem měl pod sebou čtyřicet kamionů. Posléze jsem nastoupil sem. Chvíli jsem byl provozní ředitel, pak přišla restrukturalizace.

Jak se změnil život kamioňáků, jak a co vaše společnost vozí?

V současné době je to rozdílné oproti době, kdy jsem jezdil já. Auta jsou kvalitnější a vybavenější, nicméně provoz na silnici je čím dál tím horší. Nároky na samotné řidiče jsou poměrně vysoké, musí nakládat a vykládat na časy, musí zvládat denní výkony, kdy mohou jet a kdy musí odpočívat. Jezdí v několika různých harmonogramech. Po dvou jezdí většinou do Itálie, styl export a import. Přepravujeme především potraviny a okrajově drahé zboží. Děláme i menší regionální rozvozy, jde o suroviny a polotovary přímou cestou do restaurací.

Jaké se aktuálně problémy v kamionové dopravě? Je dostatek řidičů?

V celé republice podle oficiálních čísel chybí kolem deseti až patnácti tisíc řidičů. To je holý fakt, nejhůř jsou na tom v Plzeňském a Jihočeském kraji, schopnější řidiči ovládající němčinu odchází do Rakouska či Německa. V současné době už to není jen za lepším finančním ohodnocením, které je již srovnatelné, ale spíše jde o sociální výhody, které v zahraničích získají. My se orientujeme směrem na východ, Ukrajina, Moldavsko a částečně Rusko ještě před válkou. Máme řidiče třeba i z Kyrgyzstánu, divize je poměrně silná, v současnosti nám asi čtyřicet kamionů řídí právě cizinci. S tím souvisí i technické a jazykové zabezpečení, máme ukrajinské dispečery, technika i dvě děvčata zpracovávající doklady. Díky tomuto modelu se daří držet kompletně vozový park obsazený a v současnosti nám šoféři nechybí. Máme slogan férový zaměstnavatel spolehlivých řidičů a chováme se stejně k našim i cizincům.

Jaké další nástrahy má přeprava potravin?

Kamiony jedou 24 hodin 7 dní v týdnu. Zásobování supermarketů se děje hlavně v noci, defacto nonstop provoz mají i centrální dispečinky. To je hodně náročné i z hlediska provozu na silnicích. Výhodou je však stabilní práce, protože potraviny jsou artiklem, který bude potřeba v každé době i situaci.

Co by se stalo, kdyby přestaly kamiony jezdit?

Spíš přemýšlím, co by se muselo stát, aby nejezdily (smích). Kamiony s mrazírenskými návěsy vozící potraviny a čerstvé zboží mají výjimku danou zákonem, nebo dostávají povolenky na žádost od ministerstva dopravy a mohou tak zásobovat i o víkendu a ve svátek. Teoreticky by po pěti dnech, kdy by nejezdily, mohlo beze sporu docházet jídlo v obchodech. Musela by dojít nafta, přestat fungovat distribuční centra, či centrální sklady. Kdyby se kamiony po silnici nepohybovaly, nemáme jiný adekvátní druh dopravy, který by zajistil distribuci potravin. Nedovedu si představit, že by se zboží jako čerstvé jogurty nebo maso vozilo vlakem a pak by se to nějakým jiným způsobem rozváželo, bylo by to logisticky složité a finančně nákladné.

Jaká je hudba budoucnosti, má podle vás smysl elektromobilita, či nákladní auta na vodíkový pohon?

Vývojářské firmy pracují na různých konceptech. Ať už jde o CNG (stlačený zemní plyn), pořád jsou tam však náklady na vývoj vozidla promítnuté do konečné ceny. Je jen otázkou času, kam se to bude ubírat. Zatím jsem neviděl nic adekvátního, co by v tak širokém měřítku dokázalo nahradit naftové motory jako takové. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet, je to spíš otázka našich dětí a jejich dětí.

Máte nějaké veselé příhody z praxe?

Máme vlastní kamiony a najímáme si další. Jednou nakládal maso spediční partner, který měl pronajatý náš návěs. Měl si ho nechat naložit na rampě v Praze, skladníci ho sice naložili, ale do vedlejšího návěsu, který měl zrovna pauzu. On ale odjel prázdný. Řidič si myslel, jak návěsy stály vedle sebe, že ho naložili, náklad si nezkontroloval a normálně v domnění, že je plný, odjel. Mluvili s ním ještě asi třikrát přes dispečink, jestli si je jistý, že má zboží a on stále tvrdil, že ano. Naštěstí jel jen kousek za Prahu a pak se pro náklad musel vrátit.

Vzpomenete si ještě na nějakou perličku?

Když jsem dělal ještě na dispečinku, kluci vezli pivo do Anglie. Skládalo se na okraji Londýna. Když jsem jim počítal diety, tak jsem při kontrole GPS a jejich pohybu zjistil, že před městem někde zakufrovali a místo aby najeli do distribučního centra na vykládku, tak celou metropoli nejdřív objeli dokola po tom největším okruhu, který tam existuje. To je asi dvě stě kilometrů (tři a půl hodiny jízdy) se všemi mýtnými poplatky. Podle všeho je tak vedla navigace, nakonec tu zajížďku museli nějakým způsobem kompenzovat ze svého.

Ta samá posádka potom bodovala ještě jednou na přejezdu Itálie a Francie, kde místo cesty po pobřeží zvolila tu pod horou Mont Blanc. Oni se místo standardní trasy prostě vydali nejdražším tunelem ve střední Evropě, kde se za průjezd platí asi dvě stě euro. To se mi tedy přiznali, ale až když to zaplatili, a tu horu podjeli. Zjistili to asi až v momentě, kdy se už nemohli otočit. Tenkrát je tam zavedla navigace, která jim ukazovala nejkratší cestu.

Kriminální příběh si také nějaký vybavíte?

Stalo se nám při převozu plechovkového piva do Anglie, když stál kamion v přístavu, tak řidič zaznamenal nějaké podezřelé zvuky. Když si udělal pauzu ve Francii a čekal na trajekt, tak mu to nedalo, a i když bylo vše na zadních dveřích v pořádku, plomba i zámek, žádné známky poškození. Měl takové neblahé tušení nebo podezření, tak mu to nedalo a zapnul pro jistotu chlazení na -25˚C. Do půl hodiny se zevnitř návěsu začalo ozývat bouchání, okamžitě přivolal francouzskou policii. Ti přijeli a postavili kolem kamionu koridor z pletiva a potom ho otevřeli. Na paletách u zadních dveří pak objevili celkem šest sedících uprchlíků.