Je chladné páteční ráno, drobně sněží a bíle pokrytou silnicí si pomalu razí cestu nápadný sypací vůz. Za sebou nechává štěrkovou stopu, která usnadní jízdu dalším. Ne všichni to však kvitují s povděkem, spěchající řidič sypač rychle předjíždí a na kapotu mu tak dopadne notná dávka štěrku.

„Asi se mu to nelíbí, ale je to jeho hloupost. To je už takový problém naší společnosti, řidiči jsou neohleduplní, a když mi tam vjede dřív, než stačím vypnout posypávání, tak s tím nic nenadělám,“ komentuje situaci Jan Hejlík, jednadvacetiletý řidič sypacího vozu.

Auto je parťák

Se sypačem jezdí teprve dva měsíce, ale lákalo ho to už od dětství. Říká, že se mu jako každému klukovi líbila velká auta a dokonce mají toto povolání v rodině. Navíc si stále myslí, že uvolňovat ostatním cestu je práce smysluplná.

„Začalo sněžit teprve před týdnem, ale za tu dobu už jsem si tenhle vůz docela zvykl. I když má své mouchy, tak k němu mám určitý vztah, jsme tým,“ říká Hejlík.

Auto mu také určitým způsobem nahrazuje kolegu. Hejlík jezdí sám, ale podle něj to neznamená, že by se nudil. „Stejně musím veškerou pozornost věnovat autu. Každou hodinu kontroluji motor a po celou dobu dávám pozor na to, aby se štěrk sypal rovnoměrně a samozřejmě nedošel posyp,“ popisuje.

Sypače vyráží na svou cestu s pěti tunami štěrku. To jim vystačí na celou trasu, pokud sněží mírně. Když je bílá pokrývka silnější, vrací se na centrálu pro další várku. Nezřídka také tento posyp během cesty zamrzne. „Pak to musím rozbít krumpáčem, takže rozhodně jenom neřídím auto, často se i dost zapotím,“ doplňuje Hejlík.

Jan Hejlík, který na Českobudějovicko přišel za přítelkyní, poznal kraj díky své práci velmi rychle. Jezdí teď jednu obvyklou trasu a už znám i všechny možné zkratky „Můžu radit kamarádům, kde je nejlepší cesta,“ vypráví.

Ve svém rajónu už má také dobře vytipovaná problémová místa. Nejvíce sněhu podle něj vždycky leží na silnicích mezi Čakovem, Jankovem a Holašovicemi.

Vánoce bez sněhu

Velkou nevýhodou tohoto zaměstnání je, že si nikdy nemůže s jistotou naplánovat volno. Obsluha sypacích vozů musí být stále k dispozici a vstává, jakmile dispečink zavolá. Pokud sněží vytrvale, vydává se řidič se svým vozem na cestu i několikrát denně.

„Mnohem víc sleduji předpověď počasí a snažím se odhadnout, co mě čeká. Jaký bude den ale bezpečně zjistím, když se každé ráno podívám z okna,“ říká.

Je asi také jeden z mála, kterému by velkou radost neudělaly idylické zasněžené Vánoce.