Řidiči z Tábora vezli na ukrajinské hranice pomoc a vrátili se s uprchlíky

Strýc s pomocí také souhlasil a všechno během pár hodin. Tak mohli kdykoliv vyrazit. V tu dobu už jeho manželka Kateřina oslovila kamarádky a kamarády na facebooku s tím, že se chystá na ukrajinské hranice a uspořádala sbírku materiální pomoci. Zároveň také začala s kamarádem Pavlem organizovat benefiční koncert pro lidi na Ukrajině. „Ten se uskuteční v sobotu 5. března v 19 hodin v Centru Univerzita,“ upřesnil Tomáš Zikmund.

Letiště se proměnilo v centrum pro uprchlíky, první den jich přijely desítky

Dověděli se také o sbírce Pomoc Ukrajině z Tábora, kterou organizuje Vasyl Yurkiv. „Jelikož ho znám, zajeli jsme za ním na sběrné místo a domluvili spolupráci. Řekl mi, že chybí krmivo pro psy a kočky, které jsme s manželkou obstarali, a také že už má zajištěn odvoz z hranic dále do vnitrozemí,“ dodal.

Kdy a na které hranice jste jel, můžete popsat cestu?

Přípravy na cestu se uskutečnily rychle během pátku a soboty. V neděli večer jsme naložili materiální pomoc na Žižkově náměstí od kamarádek a kamarádů, kterým patří obrovský dík za rychlost a ochotu. Poté jsme dojeli doplnit dodávku k Vasylovi, kde nám připojili i káru a byli jsme tak naplnění až po střechu. Pak jsme se jeli domů na pár hodin vyspat a po půlnoci jsme vyrazili směr ukrajinské hranice. Nejdříve jsme měli jet do Polska, což se ale kvůli měnící se situaci na hranicích změnilo, a tak jsme jeli na Maďarsko – Ukrajinské hranice, kde měl být provoz klidnější.

Co bylo cílem vaší cesty? Nastaly nějaké komplikace?

Cílem naší cesty bylo pomoci. Takže náš hlavní plán byl dovézt tam materiál a zpět lidi, kteří by chtěli do Čech. Vše jsem řešil po telefonu s Vasylem a poté s lidmi z Ukrajiny, kteří od nás pomoc přebírali. Komplikace v domluvě nebyla žádná. Lidé, co si pomoc přebírali, se domluvili s ukrajinskými celníky na tom, že nás pustí zpět kolem kolony aut čekajících na hranicích na ukrajinské straně, a tak se i stalo. Na Ukrajině jsme ujeli asi 3 kilometry na parkoviště, kde čekali dodávky s dobrovolníky, kteří vezli pomoc dále do vnitrozemí. My jsme poté vyrazili zpět a přejezd hranic nám i přes to, že jsme nečekali ve frontě trval asi 2 hodiny. Podle dnešních informací na radiožurnálu už je ale tento přechod mnohem rychleji prostupný. Nevím, která strana to blokovala v pondělí více, ale byly tam na ukrajinské straně 3 pasové kontroly a na maďarské 2.

VIDEO: Zázrak v Milevsku. Válka na Ukrajině probouzí soucit i vlnu solidarity

Kdo s vámi cestoval?

Z Tábora jsme vedle materiální pomoci vezli i Ukrajinku Linu, která tu už nějakou dobu pracuje a potřebovala se dostat za svou osmiletou dcerou někam na východní Ukrajinu, žijí někde mezi městy Cherson a Dnipro a tam dcera chodila do školy, aby se následně i s ní mohla vrátit zpět do Tábora. Cesta byla úplně bez problémů a za cca 10 hodin jsme dorazili na hraniční přechod Beregsurány (Maďarsko) – Luzhanka (Ukrajina).

Jak to vypadalo na místě určení, jak na vás působili dobrovolníci?

Když jsme přijeli k hranicím, stálo tam docela dost aut na maďarské straně, která čekala na lidi (svou rodinu nebo známé). Hlavně maďarské SPZ, ale i německé a české. Žádný exodus jsem nepozoroval. Maďarští celnící měli celý prostor u hranic vyklizený a fungovala tam kyvadlová doprava do blízké vesnice Beregsurány. To celé organizovala maďarská charita. Měli to tam dle mého názoru skvěle zorganizované. Ve vesnici v místním kulturním domě zřídili noclehárnu, bylo tam pro uprchlíky jídlo, káva, čaj a vyhřívané mobilní buňky. Členové charity pomáhali s logistikou, několikrát denně odsud odjížděly autobusy do Budapešti, a podobně. Potkali jsme tam i několik Čechů, kteří tam čekali na své příbuzné nebo známe – jeli tam na jisto.

Vezl jste někoho do Čech, o jaké lidi šlo, kam cestovali? Vyprávěli něco, co zažili?

Ve vesnici jsme se zeptali pracovníků z charity, jestli tam nejsou nějací lidé, kteří chtějí do české republiky, ale nemají zajištěný odvoz. Ihned věděli, že je v noclehárně maminka s ani ne ročním miminkem, která má v Čechách manžela. Prosili nás, jestli bychom tam chvíli nepočkali, že určitě ještě někdo takový najde. Měli jsme v autě 7 volných míst, tak jsme se rozhodli počkat. Asi po dvou hodinách se z hranic na místo dostala starší paní, která chtěla do Prahy za synem a maminka se třemi holčičkami, která už nějaký čas pracuje i s mužem v Prachaticích a vrátila se pro děti na Ukrajinu ihned, když začala válka.

Zpět jsme tedy jeli plně naložení. Na cestu dostali uprchlíci od charity jídlo a pití, takže postaráno o ně bylo dle mého názoru dobře. Všichni, které jsme vezli měli podobný příběh. V Čechách už alespoň jednou byli, mají tu někoho z rodiny, nebo oni sami tu pracují. Byli to ale lidé, kteří nemají možnost vlastní dopravy, nebo nemají u nás známé, se kterými by se dohodli na vyzvednutí na hranicích. Čekání na hranicích popisovali jako dlouhé, někdo prý čekal 24 hodin, jiný prý až 48. Všichni, které jsme vezli, byli ze Zakarpatské Ukrajiny – tady relativně blízko od hranic, kde jsme je nabrali. Neviděli tanky ani ruské vojáky, ale měli strach a infrastruktura, obchody a služby prý u nich vůbec nefungovaly.

Jak osobně vnímáte tento Ruský konflikt s Ukrajinou, máte známé krajany?

Jsem absolutně proti jakémukoliv násilí na lidech ale i zvířatech. Takže i proti válce kdekoliv a kdykoliv. Je mi líto lidí, kteří musí ze strachu utéct ze svého domova. Ukrajinců znám větší množství, protože se pohybuji ve stavebnictví.

Máte nějaký vlastní postřeh z cesty?

Překvapilo mě, jak dobře byla situace na tomto hraničním přechodu zorganizována z maďarské strany. Po přejezdu zpět do Maďarska jsme odstavili dodávku u silnice a vyrazili pěšky na přechod, kde nás zastavili maďarští policisté. Zeptal jsem se jich, kam odváží ty lidi a jestli neví, jestli někdo z nich nechce do Čech, zavolali k nám koordinátorku z již zmíněné charity, protože sami neuměli anglicky a byla tam jazyková bariéra. Koordinátorka nám vysvětlila, že se lidé převáží do blízké vesnice, kde dostanou najíst a postarají se o ně. Tak jsme tam jeli.

Na Ukrajinu putovaly zásilky z Tábora. Pomoc posílají krajané i Jihočeši

Celkově jsem měl z celé cesty velmi dobrý dojem. Všechny lidi, které jsme vezli, jsme odvezli až na místo (Nymburk, Praha, Prachatice). Prostě tam kam chtěli, co nejrychleji jak to šlo. Poslední rodinu vezla z Tábora do Prachatic má manželka, protože už jsme neměli s Michalem po dvou dnech na cestách bez pořádného spánku sílu jet dále – nebylo by to už bezpečné. Všichni nám moc děkovali a v některých očích byly i slzy.

Máte doporučení pro ostatní lidi, kteří by chtěli pomáhat a třeba vyrazit k hranicím?

Předpokládám, že se i za těch pár dnů co jsem zpět doma, se situace změnila a logistika uprchlíků funguje více profesionálně – vlaky, autobusy a podobně, takže bych určitě nevyrážel na hranice jen tak zkusmo, jestli tam někoho naložím nebo ne. Pokud chce někdo jet, určitě by se měl spojil s někým, kdo dělá materiální sbírku a tu vezl tam, aby cesta měla smysl, i kdyby pak někoho nenaložil na cestu zpět.

Ukrajina je silný národ. Všechno zvládneme, my válku vyhrajeme, vzkazuje Adriana

Je jasné, že většina uprchlíků, kteří chtějí do Čech tu někoho mají, nebo znají a tak si většinou domluví odvoz sami. Menší procento bude asi těch, kteří tu sice někoho mají, ale ten pro ně dojet nemůže, nemá auto, dostatek financí atd. Pro takového člověka bude pak velkou pomocí, když ho dovezete tam, kam chce a on nebude muset absolvovat další přesun s několika přestupy, když si už cestou po Ukrajině a na hranicích “užil“ své.