Zapáleného zahrádkáře, navíc už 30 let předsedu místního sdružení Českého zahrádkářského svazu, znají z řady článkůi čtenáři Deníku, neboť jako zkušený pěstitel mnohokrát přispěl cennou radou.

Jakkoli idylicky se navenek jeví aktivní život Milana a Marie Syrovátkových, kteří díky společnému koníčku nemusí trávit penzi na sídlišti, osud 72letému muži připravil mnoho vážných zdravotních komplikací, jež mohly skončit fatálně. Zdatně s nimi bojuje téměř 45 let…

NEMOCI PŘIŠLY BRZY

Mezi invalidní důchodce Milan Syrovátka padl už ve třiceti. Začalo to zánětem slinivky. Když po operaci žlučníkových kamenů odjel do lázní, za týden byl zpátky doma, protože výsledky rozboru krve byly hrozivé. A po biopsii jater bylo jasné, že při zákroku se sice zbavil kamenů, ale dostal žloutenku typu B. Jelikož o ní neměl tušení, nemohl se léčit a došlo k trvalému poškození jater. Před 20 lety ho zachránila jejich transplantace. Ale při tom se ohlásila cukrovka, takže 4x denně musí tasit „včeličku“ s inzulínem.

Ani tím to neskončilo. Zřejmě léky nutné k potlačení reakcí imunitního systému, aby tělo neodmítalo cizí orgán, způsobily vážné poničení ledvin. „Pocítil jsem to před deseti lety,“ vzpomíná Milan na další životní mezník. Když už bylo hodně zle, stal se čekatelem na další transplantaci.

Toto období nebylo vůbec lehké. „Dvacet měsíců jsem třikrát týdně absolvoval čtyřhodinovou dialýzu. To jsem měl spoustu času k přemýšlení – například jak zorganizovat zahrádkářský silvestr, naši každoroční výstavu a další záležitosti. A doufal jsem, že se dočkám.“ Právě včera Milan oslavil rok s novou ledvinou.

DRUHÁ TRANSPLANTACE

I po roce od operace ho každý druhý pátek v pět ráno naloží sanitka, aby v pražském IKEM podstoupil odběr krve na vyšetření kreatinu a minerálů. V ideálním případě by měl na kontrolu jezdit už jen jednou za čtvrt roku, ale… „Bohužel jsem od dárce chytil BK virus, proto tyto komplikace,“ konstatuje smířeně. Pětiletý chlupáč Denísek páníčkovy „výlety“ nenese lehce. „Dokud se z Prahy nevrátím, tak se nenažere.“

Není příliš časté prodělat transplantace dvou orgánů. „Předoperační vyšetření trvala vždy téměř rok. Zahrnovala také stomatologické a myslel jsem, že oproti ostatním bude rychle za mnou. Ale aniž jsem pociťoval jakékoli potíže, kvůli takzvaným spícím váčkům mi před transplantací jater vytrhli čtyři zuby. Při druhé jeden. Jinak mám všechny vlastní,“ usmívá se Milan.

JE TO VELKÝ KŮŇ

Kouzlu zahradničení se pan Syrovátka oddal po svatbě; oženil se v devatenácti. Po cínovém neboli růžovém výročí svatby musel do invalidního důchodu. To se dobré hobby moc hodí.

Za sebou má mnoho trápení i práce – na zahradě, v zahrádkářském svazu či bytovém družstvu, v němž předsednictví předal kvůli ledvinám před třemi lety. „Když někdo přijde na naši malou zahrádku, rozhlédne se a řekne: ‚Vy tu máte všechno!‘ Je to skoro pravda. Každý rok něco přidáme. Letos jsme zkusili keříčková rajčata Hana. Pěkně se vydařila.“

Milan se rád dělí a potěší hodně lidí. Zažili to i návštěvníci každoroční výstavy ovoce, zeleniny a včelařských produktů, na jejíž organizaci má velký podíl také manželka Marie. „Abychom měli druhý zářijový víkend na výstavě čerstvé cukety, zasel jsem jednu várku v březnu a druhou v dubnu. Ještě teď rostou. Nejlepší jsou ty malé,“ přibližuje Milan. Na zahradě nalezneme i superléčivou kalisii. „Výhonek jsem přivezl z Ukrajiny, původ má ale v Mexiku. Daří se jí i doma v květináči, kde také bujně roste.“ Pomáhá při spoustě neduhů a Marie ji doporučuje všem diabetikům.

I když Milana Syrovátku v rozletu omezuje zdraví, dokáže najít v sobě chuť a energii k zahradničení. „Je to takové perpetuum mobile – energie vložená do zahrady se mi zase jejím prostřednictvím vrací, takže ji do ní opět mohu vložit,“ má jasno pěstitel, jenž by to prý bez „své přírody“ nedal.

Před pár dny si v moštárně zahrádkářů, kterou teď místo něj obsluhuje Marie, utrhl biceps levé ruky. „V mém věku a stavu nejsou lékaři nakloněni operaci, tak snad to nebude moc omezující,“ věří rozený optimista.

CO V ZIMĚ?

„Těším se na odpočinek, když bude zahrada spát. Každý měsíc máme schůzi, kde mimo jiné předávám informace načerpané v časopise Zahrádkář. V předstihu například plánujeme a připravujeme příští výstavu,“ říká Milan.

Svěřil se nám se svou zvláštní zálibou: „Od revoluce v roce 89 si nechávám zasílané volební lístky a ve volební místnosti si beru nové. Občas se jimi doma probírám a zkoumám, kdo kam pokročil, kdo skončil…“

Přejeme hlavně hodně zdraví, protože na nudu si Milan Syrovátka stěžovat nemůže.