ROZHOVOR: V žádném případě nezavrhuji dechovkový žánr

Zkuste se na úvod čtenářům a možná i vašim posluchačům představit. Kudy vedla vaše profesní stopa?

K rádiu jsem se poprvé dostal, když jsem studoval Pedagogickou fakultu v Plzni. Tam jsem vysílal v kolejním rádiu, posléze v soukromém rádiu. Když jsem se vrátil sem do jižních Čech, tak jsem po civilní službě nastoupil do Radia Prácheň, kde jsem pracoval jako zprávař a moderátor. Odsud jsem šel do Rádia Impuls do Prahy. Tam jsem za tři roky pod šéfredaktorkou Hankou Andělovou dostal opravdové rozhlasové základy, z nichž dodnes čerpám. V Praze jsem vydržel čtrnáct let. Vystřídal jsem několik různých pozic včetně toho, že jsem v rámci Českého rozhlasu spoluzakládal Radio Wave a pracoval i pro BBC Rádio Česko. Pracoval jsem i v prestižním hudebním vydavatelství. Chvilku jsem pobyl v tištěných médiích, to mě nebavilo. Poslední léta jsem působil v televizi, naposled v kulturní redakci České televize.

Jaká byla hlavní motivace jít do konkurzu na vedoucího programu Českého rozhlasu České Budějovice?

Základní rozhodnutí se odvinulo od toho, když jsem si řekl, že už v Praze asi žít nechci a že se chci vrátit zpátky ke kořenům, to znamená sem do jižních Čech. K tomu se přidala nabídka vstoupit do výběrového řízení a pak i osobní rovina mám tu rodiče. Bylo potřeba se taky trochu vrátit i k nim.

Jaké byly vaše první vjemy a pocity, když jste začal pracovat v českobudějovickém studiu?

Převažujícím pocitem byl respekt k tradici, k tomu, že stanice letos slaví sedmdesát let. Nevěděl jsem například, že Český rozhlas České Budějovice má obrovská studia a bohatý archiv hudebních nahrávek lokálních kapel. Brzy jsem pochopil, že personální obsazení radia je na velmi vysoké profesionální úrovni, počínaje redaktory přes editory, produkci až po moderátory či technické pracovníky. Jsou to všechno lidé, kteří mají spoustu zkušeností, přestože pracují v regionu v Českých Budějovicích. Pražský pohled na regiony je vždycky trochu zkreslený. Ale tomuto zkreslení jsem se osobně bránil už při práci v Praze.

Je nabíledni, že s vámi musely přijít změny ve vysílání. Jak dlouho jste promýšlel, co v programovém schématu upravit? S kým jste se radil?

Konzultoval jsem vše s ředitelem Zdeňkem Duspivou. Věděli jsme, že něco je potřeba změnit, proto jsem přicházel s nápady. Začal jsem o tom přemýšlet od té doby, co jsem se rozhodl, že nabídku přijmu.

Vaši posluchači stejně jako čtenáři Deníku jsou spíše středního či staršího věku, možná, že změny nepřijímají tak snadno. Jak se s tím pracuje?

Nad tím jsem velmi přemýšlel. Vím, že cílová skupina je zvláště v jižních Čechách specifická. Zároveň je ale stejně stará jako moji rodiče. Mně bude příští rok čtyřicet, takže už k nim mám blíže, než by se zdálo na první pohled. Taky jsem se například ptal svých rodičů, známých, kteří jsou našimi věrnými posluchači.

Vaši posluchači by určitě nelibě nesli zásadní změny v rámci dechové hudby…

Dechová hudba je citlivý segment a mnoho posluchačů náš rozhlas vnímá přes dechovku. V žádném případě nezavrhuji dechovkový žánr jako takový. To, jakým způsobem ho vysílá právě Český rozhlas České Budějovice, je to nejlepší, co se v tuzemském éteru v tomto žánru dá najít. Velmi kvalitně pracuje Zdeněk Voráč, který dělá hudebního dramaturga tříhodinovému vysílání dechovky. Jedna ze změn nastala od září, a to v první hodině. Vysíláme Písničky pro radost na dopisová přání mezi desátou až třináctou hodinou. Napadlo mě, že bychom přiblížili dechovku rannímu vysílání, to znamená, že si mohou posluchači živě zavolat přímo do pořadu a někomu věnovat písničku. Muzika v první hodině je trochu jiná, novější, než si přejí posluchači v Písničkách pro radost. Vybírá ji zmíněný dramaturg s ohledem na to, co je nového, co se právě děje, co kapely točí. Zdeněk Voráč připomíná novinky z tohoto žánru. Jedna hodina dechovky zní tedy teď nově trochu jinak.

Jaké jsou reakce posluchačů?

Negativních reakcí je minimum. Posluchači naopak reagují velmi kladně mimo jiné proto, že získali možnost zavolat přímo do vysílání a věnovat svým blízkým písničku přímo.

Změny se netýkají jen dechovky. Některé pořady se obměnily, jiné úplně zmizely. Které rozhodnutí bylo nejbolestnější?

Při řešení, jak dostat do vysílání více kultury a trochu jiným způsobem informovat o knihách, jím bylo nejspíše Literární matiné, protože to byl zavedený a tradiční pořad o knihách. My jsme bohužel s autorkou nenašli způsob, jak pořad inovovat. Po delší diskusi nám přišlo nejlepší ten pořad zrušit. Literatuře se věnujeme v běžném vysílání, zveme autory, knihkupce a chystáme nový knižní pořad.

Co dalšího jste zařadili, na co si posluchači zvykají?

Několik změn se týká víkendového rána. Hudební magazíny, které připravovali naši redaktoři Jiří Kasal a Martin Schuster, se přesunuly na podvečer. Pořad Šedesátka jsme po vstřícné dohodě s autorem změnili na Kytary a klobouky. Jedná se o pořad o countryové hudbě. Mám z něj osobně velkou radost, protože autor Martin Schuster se v tomto žánru našel a nový pořad zní výborně. V neděli dopoledne jsme o půl hodiny rozšířili magazín Vltavín, který připravuje Zdeněk Zajíček. Myslím, že je to změna k lepšímu. Publicista Zdeněk Zajíček ho dělá velmi dobře a jeho zásoba zajímavých nápadů a témat je, zdá se, nevyčerpatelná. V úterý odpoledne se v programovém schématu také změnila Folková jíška Pavlíny Jíšové. Sama autorka přišla s tím, že by možná ráda skončila, protože už se cítila unavená. Tak jsme si o tom povídali a přišla řeč na její dceru Adélu Jonášovou, která je také hudebnice. Navrhl jsem, abychom zkusili pořad matky a dcerou. Nakonec vznikly Písničkové rozhovory. Interakce obou aktérek zní z éteru svižně a zábavně. Osobně si připadám jako u nich doma. Budeme pokračovat v rozhovorovém pořadu Jihočeši, který byl dosud omezen věkovou skupinou respondentů. Teď jsme si řekli, že věkové omezení zrušíme a budeme vybírat zajímavé osobnosti jihočeského kraje bez ohledu na věk.

Pořady o vaření, zdraví, zvířatech pokračují v původním hávu?

Ano i ne. Kuchařské čarování má změnu na pozici moderátora. Petra Stupku doplňuje moderátorka Jana Urbanová. Vtip je v tom, že ona sama prohlašuje, že k vaření nemá příliš blízko, tak je to pro ni výzva. Další pořady pokračují. Dokonce na konec roku vymýšlíme speciály, které budeme vysílat živě v našem studiu. Posluchači budou moct přijít a ptát se na to, co je zajímá. Začínáme 17. listopadu speciálem Kuchařského čarování, kdy Petr Stupka připraví posvícenské menu ve studiu.

Najeli jste na častější přímé přenosy a živé vstupy.

Zjistili jsme, že živé vysílání je velmi atraktivní forma jak pro nás, tak pro posluchače. Vyjedeme ven, jsme přímo na místě, kde se něco odehrává, například na výlovu Rožmberka, kde jsme navíc představili dvě kapely a tím připravili navíc program i na místě. Je to výkladní skříň našeho studia, nejlepší možná prezentace. Na jednu stranu vysíláme zajímavé informace z místa, kde se něco děje, a zároveň se ukážeme našim posluchačům.

Sáhli jste do znělek a předělů?

Zatím jsme jen zúžili množství zvukového materiálu, kterého bylo poměrně dost. Pracujeme na určitých změnách. To bude aktuální na přelomu podzimu a zimy.

Velmi oblíbené jsou rozhlasové veřejné nahrávky a koncerty. Prý se je ale chystáte brzy zpoplatnit…?

My bychom rádi těmto koncertům dodali punc exkluzivity. Vstupné nebude příliš vysoké. Počítáme, že to bude padesát korun. Chystáme více atraktivnějších koncertů na příští rok. Nejbližší termín jen 11. listopadu, kdy u nás vystoupí Wabi Daněk a Ďáblovo stádo. To bude exkluzivní koncert, na který se posluchači normálně nedostanou, tak jak byli dosud zvyklí. Budeme o vstupenky do sálu soutěžit.

Měl jste také tendenci sáhnout do redakce zpravodajství?

Ověřil jsem si, že v Českém rozhlase České Budějovice je zpravodajství na velmi vysoké úrovni. Jedinou změnou, kterou uděláme, bude to, že bychom rádi lépe představili naši redakci posluchačům, to znamená, jak vypadají redaktoři, jak vypadá jejich práce. A ve vysílání ukázali, že naše zpravodajství je původní a v regionu jedno z nejlepších.

Vaše studio se příliš nevěnuje regionálnímu sportu.

To jsem zjistil také. Jedna z mých prvních schůzek proto byla s Kamilem Jášou, vaším redakčním kolegou z Deníku, s nímž jsme se dohodli na okamžitém navýšení příspěvků o regionálním sportu. Do té doby jsme jich opravdu neměli mnoho. Zároveň uvažujeme i o dalším rozšíření sportovního zpravodajství.

Jakou váhu přikládáte webu, archivu a internetu?

Český rozhlas má velmi dobře propracovaný systém takzvaných podcastů, to znamená, že veškeré příspěvky si mohou posluchači najít na internetu. My přikládáme internetu velkou váhu vzhledem k tomu, že doba je zkrátka taková. Pracujeme s našimi webovými stránkami, sociálními sítěmi. Bohužel naši posluchači si ještě příliš nenavykli chodit na webové stránky, k internetu mají dál, ale snažíme se to změnit, snažíme se je to naučit. Výhodou je to, že všechny příspěvky, například vysílání z výlovu Rožmberka, se na internetu objevují doplněné o fotomateriál, někdy i ve videoreportážích. Web, to je rychlé médium. Je tam možnost poslechnout si vysílání Českého rozhlasu Českého Budějovice zpětně i několik let zpátky.