Předskokana kapele zajistila Civilní obrana, avšak největší nářez obstarali právě Rybičky 48. Téměř 30 písní odehráli během dvouhodinového koncertu plného efektů. Pára, prskající jiskřící ohňostroje nebo plameny šlehající několik metrů před pódiem doplňovaly téměř každou píseň. Rybův zpěv byl během koncertu téměř přehlušen vzhledem k počtu návštěvníků, kteří jeho texty hlasitě zpívali. Nebylo tomu ani jinak v písni Zamilovaný/Nešťastná, kdy ženy vyzval ke zpěvu druhé sloky: „Pojďte ženský!“ Ženy se ukázaly jako výborný hudební doprovod a zcela jednohlasně zpívaly bez rozmyslu: „První co ráno udělá je, že mi voslintá hubu. Nesnáším jídlo do postele, tu každodenní nudu.“ V další sloce však pokračovaly textem: „Při sexu vykřikuje: »Promiň, lásko já už budu«!“ Ryba to na to velmi rychle reagoval vtipným dodatkem: „To jste si mohly odpustit.“

Atmosféra gradovala a tak kapele na pódiu během večera přistály i dva kousky spodního prádla. „Paroháče nahoru,“ hecoval fanoušky Kuba Ryba při písni Tohle je rock`n´roll, vy buzny! Avšak kdyby zřejmě býval věděl, že koncert nebude brát konce, asi by se během večera mírnil. Vyvolal takový kotel, který vřel bez přestání celý večer, že nevypadalo, že kdy vůbec vychladne. Několikrát se musel vrátit na pódium, odehrál všechny přídavky, které měli pro večer připravené a dokonce odehráli i písně, které vůbec nebyly v plánu.

Stánky od bratrů Nedvědů

Avšak vrcholem večera se stal okamžik, kdy lidé neustávali s potleskem a žádali si další a další písně. Právě pak došlo na píseň Stánky od bratrů Nedvědů. V ten okamžik se celá Žižkárna zalila drobnými světýlky doprovodných světel mobilních telefonů. Drobná světýlka, pomalá romantická píseň, zpívající lidé pod pódiem, tóny kytary a zpěv kapely se staly příčinou nezapomenutelného zážitku nejednoho z návštěvníků.

Přestože vypadalo, že se večer chýlí ke konci, potlesk neutichal ani tentokrát. Stage už začali technici rozebírat, aparatura byla již odpojena a tak nezbývalo členům kapely nic jiného, než přeskočit z pódia na bedny před ním umístěnými, chopit se kytary a zpívat prostě jen tak. A přestože kapela zpívala intenzivně po celý večer, fanoušci ji přehlučili zpěvem svým.

I zcela poslední píseň od skupiny Olympic s názvem Jasná zpráva, zpívali takřka návštěvníci sami. Žižkárnou se pak neslo: „Skončili jsme jasná zpráva, proč o tebe zakopávám dál?“ Srdce Petra Jandy by zaplesalo, kdyby viděl, kolik mladých lidí zná jeho autorské texty. Přerušil je Ryba jen na okamžik se smíchem a se zcela upřímným zvoláním: „To je boží!“

Při rozloučení stál na bednách s rukama složenýma na hrudníku a děkoval. Pro většinu z řad publika se jednalo rovněž o jedinečný zážitek. Dokazovaly to přední řady hemžící se vyčuhujícími dlaněmi svírajícími mobilní telefony, kterými se snažili lidé marně zachytit atmosféru daného okamžiku. „A už bude ticho,“ ozývalo se s nadsázkou od členů kapely, snažící se poněkud marně koncert zakončit. I sám Ryba pak na sociálních sítích koncert označil jako velmi výjimečnou záležitost, která se jen tak nebude opakovat. To potvrzuje i Markéta Klimentová Žáčková z Českých Budějovic, která již v minulosti navštívila koncertů několik. Tento pro ni byl výjimečný zejména tím, že po koncertě měla možnost si s kapelou promluvit. „Rybičky 48 jsou skvělí lidé, opravdu si cením možnosti s nimi hovořit, byl to úžasný zážitek,“ sdělila. „Určitě to nebyl můj poslední koncert této kapely,“ dodala euforicky.