Dámy sedávaly v traktu v Biskupské. Někdy bylo vidět z ulice, že sedí a hlavy mají zastrčeny v jakýchsi helmách. Pánové měli holičství v Radniční ulici.

Palác Fénix byl postaven v roce 1929 pro vídeňskou pojišťovnu na místě zrušené hasičské stanice. Po roce 1945, kdy byla pojišťovna zrušena, se začal místo názvu „palác Fénix“ používat název „palác Star“. Ale neujalo se to, pořád to byl Fénix, zvláště když se tam znovu etablovala pojišťovna.

Fénix má svou samostatnou historii. Bývala a střídala se tam mimo pojišťovnu řada obchodů, ordinace lékařů, bytů a živností. Oblíbené byly cukrovinky RU-PA. Zvláštní byla živnost paní Prospalové – sušárna hub. Ještě než se na Pražské otevřela samoobsluha potravin Vzor zvaná gastronom, plánovala se druhá samoobsluha ve Fénixu, ale plán se nerealizoval (zřídila se místo toho samoobsluha v Divadelní u Kauckých ve Stecherově domě).

Radniční ulice je krátká komunikace z jihozápadního rohu náměstí směrem na západ. Lokátorovi města rytíři Hýřovi asi prostě vyšla. Vyměřil náměstí a z každého rohu dvě ulice půdorysně v pravých úhlech. Určitě to nebylo opačně, že by napřed vytyčil Radniční a pak náměstí.

Rytíř Hýř se nedožil vybudování hradebního systému na začátku 14. století, ale asi počítal s tím, že na konci Radniční bude branka k vodě. Dnes se branka nazývá Solní a je vidět, že byla bytelná s dvojitými vraty nebo padací mříží. Branka je doložena v roce 1387, kdy se nazývala Šiklova podle lazebníka Jana Šikla, který vedle provozoval lázně (dnes Česká 66) a měl možná branku ve správě. Později se na Jana Šikla zapomnělo a branka se označovala jako vodní, vodní dvířka, fortna nebo Wassertürl. Název Solní a Solná se objevuje až ve 20. století.

Uprostřed jižní strany Radniční býval na přelomu 19. a 20. století hostinec U Salzburgu. Název asi souvisel se starou solnicí a solním úřadem v České ulici. Po 1. světové válce byl hostinec přejmenován na U radničního sklepa. V dalším domě U tří korun (název je vyrytý v omítce nad vchodem) nebo též u Adamců byl v roce 1935 zařízen AVION DANCING, prvotřídní rodinný taneční podnik. Za socialismu to byla Plzeňská pivnice. Napřed svítil do ulice neon Prazdroj, potom Gambrinus, vždy k tomu neonový půllitr s pěnou. Neon svítil i v době energetické krize, kdy ostatní neony byly vypnuty. Kromě „Buduj vlast, posílíš mír“, ten svítil pořád.

Na konci Radniční vlevo stojí hotel U Solné brány barokního exteriéru, ale není to baroko. Původní dům byl zbořen v roce 1993 a poté postaven nový se stejným štítem. Hotel U Solné brány byl uveden do provozu v roce 1994. V tomto poměrně malém domě žily k 31. 12. 1890 rodiny Ferdinanda Pfeffera (to byl tehdy majitel domu), Josefiny Mrzenové, Josefa Pechera, Jakuba Žahoura, Barbory Hronové a Františka Zajíčka. Celkem to bylo 23 lidí. Je to přesně zapsáno ve sčítacím archu tohoto domu. Ale není to „rekord“ Radniční. Rekord v Radniční drží dům Naderů (měl č. 1, stál vedle hasičské stanice), kde k 31. 12. 1890 bydlelo 45 osob. Nejpočetnější byla rodina továrníka Josefa Nadery, která měla 10 lidí (počty jsou včetně dětí). V každém domě v Radniční ulici žilo průměrně 27 osob.

Radniční na to, že je krátká, bývala významná. Měla dva hostince, později AVION, kabaret, dvě kovárny, branku k vodě, kdysi lázně, koňskou železnici, kamerální úřad, solní úřad, celní úřad, finanční ředitelství, pojišťovnu, lékaře a komplex služeb doplňoval městský pohřební ústav.

Máte doma staré záběry Českých Budějovic a chcete je zveřejnit v tomto seriálu? Není nic jednoduššího. Kontaktujte nás a přijďte do redakce. Vaší pamětihodností se následně potěší čtenáři sobotního seriálu Putování městem. Příště zavítáme do areálu Motoru.

Jan Schinko