Slaměný hrad Slamburk, bitviště, kolbiště i palebná linie vyrostla v sobotu u Nového rybníka u Borovan. Uskutečnil se zde den plný rytířských her, který vyvrcholil dobýváním hradu.

„Děti tu mohou poznat, jak se bojovalo ve středověku a postavili jsme jim i hrad ze slámy. Ten nápad jsem živil docela dlouho, už jako malí jsme si budovali opevnění z balíků a teď jsme to chtěli zkusit ve větším,“ popsal za pořadatele Jiří Havlis.

Program akce vycházel z příběhu dělení růží a začínal náborem rytířů do pěti vítkoveckých rodů. Děti se mohly přidat do družiny Pánů z Hradce, z Landštejna, z Krumlova, z Ústí nebo z Rožmberka. „Vybrali jsme si Pány z Hradce. Jednak proto, že se nám líbí jejich žlutomodré barvy a také jsem četl, že jejich vůdce Jindřich byl z Vítkovců nejznámější,“ řekl patnáctiletý František Fencl, který přijel spolu s bratrancem z Budějovic.

Role vůdců družin si zahráli členové profesionálních šermířských skupin. Učili své svěřence základním pravidlům šermu a připravovali je na soutěže. „Vidím to nadějně, naše skupina bude nejpočetnější,“ komentoval štěpán Radina coby Pán z Landštejna.

Dodal, že se šermem lze začít už v útlém věku a je to způsob, jak přivést děti k zajímavému sportu. Naopak Pán z Rožmberka spíše než na fyzický trénink vsadil na posílení ducha. Dbal na to, aby jeho družina především zvládla bojový pokřik: „Červená je barva naše, ostatní jsou jenom kaše!“

Skutečný souboj začal po průvodu k hradu Slamburk, kdy praotec Vítek zahájil kratochvilné hry. Děti si mohly vyzkoušet řadu disciplín, například střelbu z luku, kuše a praku, hod oštěpem nebo útok beranidlem. Nechybělo ani kolbiště pro soutěže s lepenkovým koněm a bitviště. „Tady se malí rytíři učí zacházet se štítem. Hážou po sobě papírové koule a musí se dobře krýt,“ popsal strážce bitviště.

Na jednom stanovišti si zájemci mohli dokonce vystřelit z trebuchetu, nejdokonalejšího obléhacího stroje středověku, který funguje na principu páky. „My tu máme jenom menší maketu, ale i s ní se dá dostřelit na 30 metrů. Skutečné trebuchety měly dostřel až 300 metrů,“ uvedl Jan Jedlinský. Ve středověku se jako palivo trebuchetu užívalo kamení, soudky nebo mršiny, na Slamburku ale rytíři zvolili jemnější náboje, do pole tu létaly hlávky zelí.

Celá akce končila večerním dobýváním slaměného hradu a následným podpálením nedalekého Sokolího hrádku. Mezi těmi, kdo vystřelili zápalný šíp, byl i František Fencl. „Dlouho jsem na to trénoval a nemohl se dočkat. Byl bych rád, kdyby se zase něco podobného konalo,“ dodal.