Jako ze zlého snu zní dnes vyprávění těch, kteří se před deseti lety snažili uchránit Jihočechy od nejhorších následků povodní. Mnozí členové krajského krizového štábu, kteří se včera symbolicky znovu sešli při společném obědě, museli tenkrát odsunout na vedlejší kolej všechny problémy, které velká voda způsobila jim samotným a jejich nejbližším.

„Byla to hektická doba," mlu᠆ví i svým tehdejším kolegům 
z duše ředitel Krajské veterinární správy František Kouba.  „V prvních dnech jsem se ani nedostal na zasedání krizového štábu, cestu mi odřízla voda," vzpomíná. Nával práce musel zvládnout i navzdory tomu, že  povodně zasáhly jeho rodinu. „Žena coby zaměstnanec pojišťovny likvidovala škody v Českém Krumlově. Všichni se tenkrát snažili co nejrychleji každému vyhovět, ale byl to takový nápor, že manželka zkolabovala a musela ji odvézt záchranka," líčí Kouba.

Ani ředitele krajské hygienické stanice  Zdeňka Velikovského velká voda nešetřila. Ke starostem o zdraví obyvatel kra᠆je přidala zaplavená pracoviště i jeho vlastní dům. „Bydlím 
v přízemním domě u Vltavy, bylo tam metr a půl vody. Přišel jsem o vzpomínky na filmech 
a fotkách," lituje. Přesto dokáže o povodních vyprávět optimisticky. „Dobře to dopadlo, získali jsme mnoho zkušeností 
a hlavně se ukázalo, co  dokáže lidská soudržnost," zdůrazňuje.

Podobný pocit má i tehdejší hejtman Jan Zahradník. „Pořád vzpomínám na to, jaká byla v krizovém štábu výborná spolupráce. Napadlo mě, že by mohlo být hezké, sejít se zase spolu, tak jsem si dovolil pozvat členy štábu na oběd," vysvětlil  neobvyklé setkání.

Těžká zkouška ne ohněm, ale vodou

Často se užívá úsloví: „Zkouška ohněm", což by u hasičů mělo platit dvojnásob. Srpen 2002 byl ale pro Lubomíra Bureše, tehdejšího náměstka ředitele Hasičského záchranného sboru Jihočeského kraje, zkouškou nikoliv ohněm, nýbrž vodou. 
Z nejvyššího vedení HZS byl shodou okolností v Budějovicích sám, a tak vedl hasiče z pozice náměstka. „Pro mě to bylo osobně dost těžký. Byla to nestandardní situace, jakou jsme nikdo nezažili. Hlavně jsem se snažil na nic nezapomenout," ohlíží se zpět Lubomír Bureš.

Dodává, že těžké to bylo zvlášť 
v prvních momentech, kdy volali lidé na tísňové linky. K hasičům se také sbíhaly všechny důležité informace v rámci Integrovaného záchranného systému, třeba od meteorologů a z povodí o stavu vod. „Při evakuaci lidí, zejména v noci, tam doopravdy šlo o minuty, kdy jsme museli lidi dostat ven," zdůrazňuje dnešní ředitel jihočeských profesionálních hasičů s tím, že rozhodnutí musela padnout rychle. Ne vždy byla všechna s odstupem času ideální, ale musela se učinit a rychle.

Paradoxně se například 
s evakuacemi smiřovali snáze lidé v chatových osadách pod římovskou přehradou než třeba obyvatelé velkých měst. „Zvlášť v Budějovicích měli lidé na evakuaci různé názory, ve městě se cítili méně ohrožení než na vsích," říká Lubomír Bureš, ale zdůrazňuje, že to bylo klamné zdání. Evakuace v pozdější době pak byla mnohem náročnější a často i nebezpečnější.

Býci stáli po břicho ve vodě

Postarat se 
o dobytek ohrožený povodní, bezpečně zlikvidovat záplavu živočišného odpadu především z chladicích zařízení, která zůstala bez proudu, posbírat uhynulé ryby. I to patřilo k práci zaměstnanců veterinární správy, kterou koordinoval nynější ředitel Krajské veterinární správy František Kouba. „Kdy to bylo opravdu dramatické?  Když jsme evakuovali dobytek ze zemědělského družstva Hosín. Tam už stáli býci po břicho ve vodě. Napjatá byla i situace v Lužnici, kterou ohrožoval rybník Rožmberk. Lidé se evakuovali, zůstaly tam krávy a krizový štáb k nim pravidelně vozil dojičky. Síla to byla také na Jindřichohradecku, když opadla voda, to tam pak vojáci 
s kolegyní Vobrovou sbírali uhynulé ryby, aby zabránili riziku nákazy. Náročné bylo ale také dohlédnout na všechny potravinářské podniky a jiné provozovny, kde o povodních vypadl proud.  Znamenalo to likvidaci spousty odpadů živočišného původu, na které kapacita asanačního podniku nestačila," vyjmenovává František Kouba komplikace, které přinesla před deseti lety velká voda. Právě on byl tím, kdo měl bezpečí zvířat i nezávadnost potravin pod palcem.

Játrová polévka z polní kuchyně

„Na povodně jsme vytáhli starou polní kuchyni, co byla v Suchém Vrbném v hasičárně a uvařili jsme tři kotle játrové polívky. Potom jsme ji rozváželi," vzpomíná na události  před deseti lety Václav Žižka, starosta Sdružení hasičů Čech, Moravy a Slezska Jihočeského kraje.
Vděčných strávníků tehdy polní kuchyně nalezla dost. „Rozváželi jsme to hasičům, policistům, dobrovolníkům. Byli rádi, že měli něco jiného, protože tři dni třeba jedli jen bagety," dodává Žižka. Kuchyně tehdy putovala nejen po Budějovicích ale i po vesnicích v okolí. Různě po stanovištích těch, kteří bojovali s vodním živlem nebo 
s následky jeho řádění.

Pro případný zásah zůstává kuchyně stále připravena. „Máme ji furt ve Vrbným. Ta už navařila jídla," zdůrazňuje 
s úsměvem Václav Žižka.
Na dotaz, kolik tehdy mohlo být v akci dobrovolných hasičů pak odpovídá stručným: „Hodně." „Přesná čísla ani neznám. Dobrovolní hasiči jsou skoro 
v každé vesnici a pomáhali 
i v Budějovicích. Nejvíc s čerpáním vody," říká při vzpomínce na povodně v roce 2002 Václav Žižka za sbor, který před deseti lety bezezbytku naplnil své heslo: „Bohu ku cti, bližnímu ku pomoci."

Parovod nakonec neodstřelili

„Obavy 
o bezpečnost přehrad jsem neměl," říká při vzpomínce na povodně 
v roce 2002 František Hladík, který byl v té době ředitelem závodu Horní Vltava v Českých Budějovicích –  jihočeské pobočky Povodí Vltavy, s. p.

Přehrady jsou navrhované tak, aby bezpečně převedly tak zvanou stoletou vodu. „Kontrolní přepočet se dělal, v době kdy byly stavěny, i na tisíciletou vodu. Dnes je již počítáno 
i s desetitisíciletou vodou," zdůrazňuje František Hladík.

Před deseti lety hlídali na povodí mimo jiné „Jihočeské moře." „S napětím jsme čekali, kdy dojde ke kulminaci na Lipně," říká Hladík a dodává, že to bylo důležité například i pro České Budějovice. Tam se v kritických dnech rozhodovalo o tom, jestli odstřelit parovod přes Vltavu mezi Plzeňskou ulicí a sídlištěm Vltava. O parovod a konstrukci, na které je zavěšen, se zachytávaly větve a další materiál. Větve se vzpříčily a bránily proudění vody. Když ale bylo podle hlášení z povodí zřejmé, že hladina kulminuje a nebude se tedy zvyšovat tlak proudu na konstrukci parovodu, tak krizový štáb rozhodl, že k odstřelu dojít nemusí. Opravě po ničivé povodni se ale konstrukce nevyhnula, stejně jako dalších více než třicet mostů, kterým voda podemlela pilíře nebo je jinak poškodila.

Očkovací látky zachraňovaly cizí chlaďáky

O pravdivosti hesla „co tě nezničí, to tě posílí," přesvědčily ředitele krajské hygienické stanice Zdeňka Velikovského právě povodně 
v roce 2002. „Na všem špatném hledám to pozitivní. Ukázalo se, že co máme v krizových plánech, to funguje. Zkušenosti 
z povodní pomohly leccos vylepšit a připravit  se na podobné krizové situace. Skvěle se k situaci postavilo vedení kraje 
i republiky, všichni akceptovali naše nařízení a rychle uvolnili peníze na nápravu škod. Díky tomu se mnohde vyřešily problémy, které by se,  nebýt povodní, třeba rekonstrukce  a výměny starých zařízení, nemusely vyřešit ještě dlouhá léta," míní Zdeněk Velikovský.

I on ale na dobu před deseti lety vzpomíná jako na velmi hektické období. „Lidé potřebovali poradit, co s kontaminovanými předměty, jak na sanaci pitné vody, do toho nefungovala žádná spojení, měli jsme zaplavené některé objekty, zachraňovali auta, ale i třeba očkovací látky, které jsme museli převézt do firem, kde šel proud a fungovaly chladící boxy. A tenkrát se  ukázala obrovská soudržnost 
a ochota lidí vyjít vstříc, vše fungovalo bez papírů na dohodu," pochvaluje si tehdejší atmosféru šéf jihočeských hygieniků.

Přívaly předčily i modely meteorologů

„Je to deset let. Detaily si moc nepamatuju. Velký problém ale byl, že povodně v roce 2002 byly dvě za sebou," říká při vzpomínce na srpen před deseti lety Pavel Polcar, ředitel pobočky Českého hydrometeorologického ústavu v Českých Budějovicích.

Při první vlně předčily srážky i odhad meteorologů. „To byl takový moment překvapení u té první vlny," říká Pavel Polcar. Dodává, že během víkendu, když se potom čekala druhá vlna, měli už meteorologové neblahé tušení. „To už jsme věděli, že bude zle. Ani naše modely nebyly kalibrované na takové množství srážek a přesto nám ukazovaly velikánská čísla průtoků. Moc se nám tomu nechtělo věřit, ale nakonec se ukázalo, že to byla pravda,"  vzpomíná Polcar. Doplňuje, že nyní je srážkově aktivnější období, ve srovnání třeba s druhou polovinou dvacátého století.

„Ve druhé polovině dvacátého století se nedělo skoro nic. Proto to působí tak strašně kontrastně," upozorňuje  ředitel jihočeských meteorologů. „Lidi odvykli, že povodně jsou u nás přirozeným jevem. V letech 1888 a 1890 byly v Českých Budějovicích také velké povodně," připomíná Polcar.

Povodně na konci 19. století byly tak zvanou stoletou vodou. To znamená, že z dlouhodobého hlediska se vyskytnou jednou za sto let. Ale jde jen 
o průměr. Podle Pavla Polcara třeba dvě století nepřijde nic 
a potom dvě za sebou. Na konci 19. století přišly s odstupem dvou let, ale paradoxně na den přesně. Obě byly 3. září!

Při povodních v roce 2002 bylo dosaženo na Vltavě v Budějovicích úrovně pětisetleté vody. Na Lužnici a horní Blanici to byla voda tisíciletá, stejně jako na Orlíku.

Co podle Polcara byl v roce 2002 problém z hlediska meteorologů, tak to bylo odpojování elektřiny. Správci sítí, často preventivně, vypínali telefonní ústředny nebo elektřinu před postupující vodou, a tak se monitorovací stanice na tocích stávaly jedna za druhou „němé". „Museli jsme je objíždět osobně s pomocí policie a dalších lidí. Pro sebe jsme 
z toho vyvodili poučení a dnes máme na stanicích akumulátory," říká Polcar. Signál se také nepřenáší pevnými linkami, ale pomocí mobilních operátorů přes síť GPS. „Vyzkoušeli jsme si to už při povodních v roce 2006 a 2009," dodává Polcar.

Srážky a průtoky

Extrémní přívaly vod překonaly v jižních Čechách v roce 2002 všechny rekordy.
Srážky 6. a 7. srpna byly největší v Novohradských horách, činily až 180 milimetrů za den 
a za oba dny celkem až 280 milimetrů. 11., 12. a 13. srpna byly srážky rovnoměrně rozložené po celém kraji, napršelo 150 – 200 milimetrů celkem a za jeden den na několika stanicích přes 100 milimetrů. Při nedávné bouřce, která zasáhla Rájov a poničila silnici na Český Krumlov spadlo až 90 milimetrů srážek, ale pouze na malé lokalitě.
Průtok ve Vltavě je průměrně ve Vyšším Brodě přes 13 kubíků za vteřinu, 13. srpna 2002 to bylo 265 kubíků za vteřinu. 
V Č. Budějovicích se u Vltavy udává průměrný průtok necelých 28 kubíků za vteřinu, 13. srpna 2002 při kulminaci měla řeka průtok 1314 kubíků za vteřinu.