Třiačtyřicetiletý Sapík nejprve minulý týden rezignoval na pozici šéfa katedry společenských věd na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity, ve středu s ním pak děkanka ukončila pracovní poměr dohodou. Kvůli potvrzeným obvinění z anonymního mailu, že opsal některé odstavce do svých prací. „Je to věc systémová a lidské selhání. Jsem si vědom, a proto jsem učinil ty jednotlivé kroky. Nebyl v tom rozhodně žádný úmysl,“ říká v rozhovoru, do kterého několikrát vstoupila i jeho manželka.

Jak byste vysvětlil obvinění z mailů? Opsal jste to?

Ten text, který je tam hlavně pranýřovaný a byl údajně opsaný, ten byl zpracován do časopisu, který tady vyšel. Potom, co vyšel, jsem do toho časopisu vložil corrigendu, opravu. V ní jsem ten zdroj uvedl, protože na konci článku vypadla použitá literatura. Považoval jsem za nutné tam tu corrigendu vložit s tím, že ten údaj opravím.

Zkopíroval jste kus cizích textů do svých?

Když se píše text, tak může dojít k té věci, že něco vypadne. Selhat může každý člověk a systémová chyba může nastat. Nic jiného. Já to rozebírat nechci, řešil jsem to i s paní děkankou. Jsou to sborníkové věci, není to žádná kvalifikační práce nebo práce, kterou napíšu, a dostanu za to zaplaceno. Takovou věc jsem nikdy neudělal, že by mně za to někdo platil. Že tam došlo k té věci, toho jsem si vědom, a proto jsem učinil ty jednotlivé kroky. Je to věc systémová a lidské selhání. Nebyl v tom rozhodně žádný úmysl.

Vaše katedra děkanku v pondělí informovala, že rozsah vašich pochybení je podstatně širší: dostala úryvky z několika vašich prací, z nichž jste odstavce převzal, aniž byste je citoval. Můžete se k tomu vyjádřit?

(mluví manželka) S manželem žiji dvacet let a na našem vztahu se nemění nic ani v téhle těžké situaci. Jde o články, prosím vás, to je třeba zdůraznit. Nejde o žádnou kvalifikační práci, je třeba zdůraznit, že z toho nezískal žádný finanční ani kariérní profit. Prostě někomu leží v žaludku. On se ke svým pochybením přiznal, zachoval se jako čestný člověk, když odstoupil. To, co se za tím vleče dál, mi přijde jako vykonstruovaný proces s cílem manžela poškodit. Je to pro nás v téhle době nesmírně náročné, ale já za svým mužem stojím a můj muž pro mě i nadále zůstává čestným člověkem. To, že něco z literatury vypadlo nebo že něco někde opomněl, to nerozporuje. On tu chybu přiznal, napravil a přesto je dál vláčen, pořád někdo nemá dost.

Celý rozhovor s Miroslavem Sapíkem najdete v sobotním vydání Deníku