První, proutěný ze začátku 20. století, dostala od kamaráda. „Věděl, že sbírám vše staré, přinesl mi ho ze smeťáku, někdo se ho pokusil spálit,“ vzpomíná Stanislava Kočvarová, jak to všechno začalo. „A protože kočárek měl hrát v divadelní inscenaci ŽASu o Marii Curie, dostal novou stříšku,“ vypráví.

Kočárků dosud získala Stanislava Kočvarová ke třiceti. Některé má ve skladu v divadle, jiné zůstaly doma. Například prošívaný zelený loutkový kočárek z 50. let spolu s jiným sloužil jako noční stolek jedné z jejích dcer. „Dobře se pod ním vytírá, protože má kolečka. Nevýhodou je, že se v něm vrší nepořádek,“ směje se sběratelka.

V současné době její sbírku najdete na výstavě v Galerii Na dvorku. Nejstarší exponát pochází z let 1900 až 1910.