V biologickém centru pracujete už od doby, kdy vznikalo v polovině osmdesátých let. Jak se od té doby věda změnila?
Obrovsky. Ve vědecké práci sehrála velkou úlohu právě akademie věd, protože měla určitý náskok před vysokými školami. Po roce 89 se velmi využilo otevření hranic, řada lidí okamžitě vycestovala na dlouhodobější zahraničí stáže do předních pracovišť a pak přivezla zpátky cenné zkušenosti.
U nás se mezitím udělal velký kus práce ve způsobu financování vědy. Otevřela se Grantová agentura Akademie věd České republiky, potom grantové agentury při ministerstvech. Začala soutěž o peníze, přičemž velmi záleží na kvalitě projektů a trošku, ale dosud je to málo, na předchozích výsledcích.


Jak funguje financování v cizině?
V zahraničí se na stejnou váhu vedle kvality projektů kladou vaše dřívější výsledky, tedy to, co jste publikoval ve vědeckém časopise. Dnes se podle časopisu, ve kterém článek vyšel, velmi dobře pozná, jak je kvalitní.
Výstup vědecké práce je pak krátičká zpráva s uvedením publikace, kde článek vyšel, a hodnotí se, až když znovu žádáte o grant. Když výstupy nemáte, znamená to pro vás, že příště žádné peníze nedostanete. U nás je to pořád tak, že řada agentur požaduje rozsáhlé zprávy o výsledcích, velký důraz je kladen na vyúčtování a na formální stránku, což pro vědu není dobré.


Domníváte se, že do vědy jde málo peněz?
To záleží na nastavení laťky. Pokud chceme zůstat na úrovni výzkumu, jakou máme teď, máme peněz dost (oproti tomu, co bylo dřív). V zájmu České republiky je ale, aby šla věda výš, aby byla na špičce. A pokud má být na špičce, potřebuje srovnatelné financování se zahraničím. Tam zaostáváme.
Druhé kritérium je návrat do ekonomiky. Tam máme veliké rezervy. Aplikací, tedy využití vědeckých poznatků v praxi v krátkodobém horizontu přibližně 5 let, je málo. Česká republika a vůbec Evropa vědecky, zejména v aplikovaném výzkumu, bohužel zaostává. A je to dáno infrastrukturou uplatňování výsledků, ale i infrastrukurou podpory vědecké práce. V Evropě si musíte najmout firmu, abyste mohl vůbec podat projekt, a to je v Americe nebo v Japonsku neslýchané. Úředníci v bruselu vytvořili takový systém, který sami nezvládnete, který spolkne spoustu peněz, což nemá s pokrokem vědy nic společného.


Jak si stojí Biologické centrum v porovnání s českými i zahraničními ústavy?
Biologické centrum je bezesporu známé po celém světě.
Když budeme srovnávat počet vědeckých výstupů, což jsou kvalitní publikace v mezinárodních uznávaných časopisech, v biologicko ekologických oborech je naše centrum určitě na prvním místě v České republice a na jednom z prvních míst v Evropě, neřku–li přímo na prvním.


Jak může konkrétně Biologické centrum přispět jihočeskému regionu?
Přispíváme nepřímo a přímo. Nepřímým příspěvkem je mezinárodní propagace, ročně sem přijíždějí tisíce významných lidí. Druhý příspěvek je vzdělanost, kterou klademe na velmi důležité místo. Rádi bychom se například zapojili i do vzdělávání středoškolských učitelů. V biologii dochází k ohromnému vývoji, téměř denně čtete v novinách například o DNA, geneticky modifikovaných organismech, ale mezi učiteli je řada těch, kteří o tom ve svém formálním vzdělávání nikdy neslyšeli. To chceme ve spolupráci s univerzitou napravit.


Dále jsou to vědecké výsledky. Ty teoretické jsou příspěvkem ke světovému poznání, a potom je to přímý aplikovaný výzkum do regionu.
V Budějovicích jsme například ověřovali dopad geneticky modifikované kukuřice na životní prostředí, což je výzkum velmi důležitý pro celou Evropu a má dopad i pro ekonomiku. A takových příkladů je hodně, sledování čistoty vod a další.


Aplikovanému výzkumu v regionu bychom se chtěli ale věnovat mnohem víc a z toho důvodu plánujeme vybudovat specifický ústav „bioregion“. Jak my, Biologické centrum, tak Jihočeská univerzita, začínáme na aplikovaný výzkum klást velký důraz a bez vybudování patřičných mezičlánků to nepůjde.


Jaké jste si jako nově jmenovaný ředitel Biologického centra vytyčil cíle. Kam by mělo směřovat?

První priorita je aplikovaný výzkum, o kterém jsem už hovořil. Priorita číslo dvě je získat víc peněz z evropské unie na základní výzkum v rámci takzvaného sedmého rámcového programu. Třetí věc je samozřejmě průběžné zvyšování kvality vědecké práce.


Budeme muset přijímat nové pracovníky, protože hodně jich začne odcházet do důchodu. Mladí lidé, i naši absolventi doktorského studia, jsou dlouhodobě v cizině a nechce se jim zpátky. My je budeme muset nalákat. Lepší platové podmínky jim určitě nenabídneme, ale budeme muset vytvořit podmínky aspoň v práci, aby měli špičkovou laboratoř, a radost z toho, že můžou pracovat, protože pro vědce je práce to hlavní.