Obrazy uprchlíků znázorňují vzpomínky dobré i špatné, pocity či plány a sny.Obrazy mohly vzniknout jen díky manželskému páru z Anglie Philippě a Ericu Kempsonovým. Ti pomáhají lidem na útěku na ostrově Lesbos od roku 2015. Nedaleko uprchlického tábora Moria si pronajali sklad a začali tam distribuovat oblečení, deky, stany, hygienické prostředky a další věci nutné k přežití. Dokonce několik náctiletých měli podle jedné z organizátorek výstavy Hany Pospíšilové, manželé doma. „Eric je sochař a umělec, učil je malovat a sochat,“ vzpomíná Hana Pospíšilová, která jezdí již tři roky pracovat na Lesbos jako lékař dobrovolník. Dobrodinci si poté pronajali sklad, v němž založili art centrum. „Začali tam chodit malovat zoufalí lidé z Morie, hledali tam oázu klidu, kde někdy dostali i najíst, mnoho z nich má dnes Erica s Philippou za mámu a tátu,“ říká lékařka.

Ta se s manželi seznámila a prvně do art centra vstoupila, když viselo asi 20 obrázků na zdi. „Viděla jsem je a ty talentované mladé lidi kolem. Měla jsem pocit, že jim musím nějak pomoct, nějak je inspirovat, aby mohli malovat dále,“ vypráví. V Čechách s malířkou Helenou Šuranskou vybíraly přes Hithit peníze na nákup asi 25 obrazů a s dalšími spolupracovníky obrazy vybrali a dopravili do Čech, aby mohla vzniknout tato výstava.

Cílem putovní expozice, která navštívila již sedm měst v Čechách, je informovat lidi, kdo jsou uprchlíci, dát jim identitu, říci, odkud a proč utíkají a zda je nutné se jich bát. Peníze z prodaných obrázků poputují zpět na nákup barev, pláten, stojanů i na nájem centra. „Pokud se podaří namalovaný obraz prodat, mohou si autoři i drobně finančně přilepšit,“ doplňuje Helena Šuranská.

Autoři maleb pochází z Afgánistánu, Íránu, Konga, Kamerunu, ale i z Palestiny, Nigerie, Sýrie. „Přišli o všechno. Možnost navštívit art centrum jim dává příležitost na chvíli zapomenout na všechny hrůzy a vymalovat se ze svých pocitů,“ vysvětluje Helena Šuranská.

Tito lidé totiž mají za sebou strašné příběhy. Prchají před občanskou válkou a nedodržováním lidských práv, aby zachránili životy své a svých dětí. „Viděli a zažili mnoho špatného, ztratili své nejdražší, zažili nebezpečnou cestu, byli drženi ve vězení v otřesných podmínkách, cestovali po moři v gumových člunech, ačkoliv většina neumí plavat,“ líčí Hana Pospíšilová. Nyní jich asi 14 000 pobývá v táboře pro 3 000 lidí. „Nemají ani svůj prostor na spaní, spí na boku, někdy i na sobě, čekají hodinové fronty na nekvalitní jídlo, sprchu nebo wc, jsou nevyspalí, smutní, stále v nebezpečí, žijí ve strachu. Jsou hlášená znásilnění i dětská prostituce, děti se tam pokouší o sebevraždu a nemají k dispozici psychology,“ přibližuje strašnou situaci lékařka. Projekt spojený s arteterapií jim pomáhá.

Do Českých Budějovic do Kostla sv. rodiny, kde ji zahájí profesor Halík, přijede výstava naposledy. V prosinci cyklus skončí aukcí, ale plánuje se i pokračování. „Máme požadavky na konání výstav i v příštím roce, expozice bude v obměněné podobě, kdy prodané obrazy nahradíme jinými,“ představuje plán Helena Šuranská.