České Budějovice pod vlivem císařovy výzvy zažily na dvou místech shromáždění  přibližně dvou stovek německých mladíků, kteří za zpěvu písně „Stráž na Rýně" provolávali „Srbsko musí zemřít", „Nikdy se Srby – nikdy s Čechy".

Českobudějovický knihkupec Jan Svátek, který tradičně měl na obchodě vyvěšen červenobílý prapor, jímž dráždil Němce, napomínal z okna hlučné (a zřejmě opilé) císařské  důstojníky. Němci ho označili za špiona Srbů a byl policejně vyšetřován.

Mobilizace, přišla uprostřed léta zcela nečekaně, nepříznivě a změnila život mnoha mužům a jejich rodinám. Vojáci 91. pěšího pluku vykonali 31. července na čtyřdvorském cvičišti přehlídku a složili přísahu věrnosti císaři.

Ihned následujícího dne, za velké účasti obyvatel, odejel první vlak s vojskem  přes České Velenice do Vídně a již 6. srpna přišli vojáci pluku na Balkáně do kontaktu s nepřítelem. Prakticky za měsíc byl po řadě bojů pluk natolik zdecimován, že musel být  pro velké ztráty z fronty stažen. Jihočeši přinesli první oběti válce, později označené jako Velká.

Na rakousko-uherském debaklu měl zásadní podíl  bývalý guvernér v Bosně a Hercegovině generál Oskar Potiorek. Muž, který už při atentátu v Sarajevu způsobil svým chováním řadu chyb a omylů, byl nepřímo císařským dvorem vyzván, aby přihlášením do čela vojsk při srbském tažení „odčinil Sarajevo".

Potiorkova velitelská nekompetentnost připravila  armádu o desetitisíce mužů a nakonec byl v prosinci 1914 z velení odvolán. Provždycky!
Další vojáci z Budějovic byli vysláni na východní, tedy ruskou frontu a při bojích v Haliči – v pevnosti Přemyšl prožili svůj bojový křest. Patřili mezi ně také čeští vlastenci, například učitelé Otakar Trčka, Vojtěch Novotný, Karel Vodička a jiní.

Do města naopak dorazil 101. pluk z Uher, ve kterém bylo také dost Slováků, se kterými si Budějčáci přeci jen docela rozuměli.

Z válečných front přicházely denně čerstvé zprávy, včetně tištěných map s vyznačením situace na frontách. Lidé víceméně  věřili výroku německého císaře Viléma II., že „do švestek" bude po všem a Německo s Rakousko-Uherskem se stanou vítězi 
v této válce.

České Budějovice se ale začaly plnit raněnými vojáky. První lazaretní vlak dorazil už 1. září 1914. Vojenská nemocnice postupně přestala postačovat a další lazarety byly zřízeny  v kasárnách u nádraží, v české škole i jinde.

Z veřejných míst postupně zmizely seznamy padlých a raněných vojáků. Ukázalo se totiž, že by příliš velké množství jmen mohlo působit na veřejné mínění negativně.

Když se v Čechách  i v Českých Budějovicích na podzim objevili první civilisté, tedy především uprchlíci z Haliče, byl to signál, že prvotní válečné úspěchy mocnářství  nebudou v dalších měsících až tak oslnivé. Události  následujícího roku 1915 to měly potvdit.

PAVEL MÖRTL
V textu byly použity informace z knihy Františka Rady Když se psalo c. a k. a z Encyklopedie města České Budějovice.