„V roce 2010 jsme začali s tak zvaným komunitním plánováním (způsob dlouhodobého plánování, do kterého se zapojuje celá skupina lidí a který přispívá k její soudržnosti – poznámka redakce). V začátcích nám pomáhala Olga Škochová. Zastupitelstvo z toho mělo nejdříve strach. Moc se jim do toho nechtělo," vypráví s úsměvem muž, který nezavrhne nic, co si nejprve neprověří.

„Zkusili jsme to a lidi z toho byli nadšení. Od té doby svoláváme všechny na cokoliv, co je potřeba řešit. Od kultury přes sport, třeba i vodovody a komunikaci," popisuje další vývoj.

Obec Úsilné, o níž je celou dobu řeč, získala netradičním způsobem i urbanistickou studii, podle které bude plánovat stavby obce ještě  mnoho let. „Věděli, co potřebujeme, ale nevěděli jsme, kam to dát. Chtěli jsme univerzální sportoviště a kulturní dům. To umístění jsme se báli rozhodnout sami, nikdo na to nejsme odborníkem," popisuje Pavel Kašpárek začátek netradičního pracovního postupu.

Z Vodňan dostal starosta tip na skupinu architektů. Ti se na týden ubytovali v místní hasičárně a důkladně zkoumali vesnici i její okolí. Každý večer se pak sešli se zastupiteli i ostatními lidmi v hostinci a na vše se dopodrobna vyptávali. „Pak odjeli a za měsíc jsme dostali architektonickou studii obce," vysvětluje

„ Z prvního komunitního plánování vyplynulo, že nám chybí sál k setkávání. Architekti nám naplánovali úplně jiná místa, než jsme mysleli. Hřiště, obecní kulturní dům, náves a pak pár dalších drobností. Podle toho jsme stanovili priority," dodává. Dnes je Úsilné ve fázi, kdy má hotové projekty a podává žádosti o dotace na nejzásadnější stavby.

Starosta obce Voselno, jak místní Úsilné postaru s oblibou nazývají, jde tak trochu proti proudu. „Včera mi volal nějaký redaktor a prý jak to, že chceme stavět kulturák, když všude se zavírají a bourají. Říkal jsem mu, že my bychom si rádi někde nějakej volnej pronajali," směje se muž, který si neklade nízké cíle.

„Také myslíme na využití naší lázeňské vody, chtěli bychom minipivovar. Pivovarníci se u nás byli podívat a doporučili nám pikopivovar, který se spustí podle potřeby, třeba na Vánoce, nebo když má někdo narozeniny. A ještě se to dá prý proměnit na palírnu," plánuje další speciality obce a s jejich výčtem bychom mohli pokračovat ještě velmi dlouho. Činorodá nálada je ve vsi nakažlivá a do společenského života se zpojují mnozí.

Pavel Kašpárek je veskrze zajímavá osobnost. Před revolucí si tento budoucí slaboproudař přivydělával šitím kalhot z diftýnu, které připomínaly džíny. Texasky byly u nás v těch dobách totálně nedostatkovým zbožím. „Zkoušeli jsme s kamarádem párat klasické džíny, ale podle toho se nedalo šít. Pak jsme ale našli konstrukci střihu v časopise a ta byla perfektní. Stačilo vzít člověku míry a bylo možné na jednu zkoušku kalhoty ušít. I když u ženských jsem si zoušek připouštěl i víc. Po revoluci už pak šití nemělo cenu," vzpomíná na svou netradiční brigádu.

Ke svému starostování říká: „Už jsem chtěl i skončit. Ale měli jsme rozpracované některé projekty, tak mi bylo líto je opustit. Ještě bych chtěl, aby se Voselno stalo vesnicí roku a pak bych toho nechal," říká mladík, kterému se blíží šedesátka.

RADKA DOLEŽALOVÁ