LOUTKY, BAR I STĚNY

K malování se přitom Hana Hrušová dostala až nedávno.S manželem 16 let nejprve podnikala. Šili dětské hračky, kapsáře a polštářky. Jenže pak přišla nepříznivá situace a manželé museli firmu zavřít. „Všechno špatné je k něčemu dobré. Profesně mě to posunulo. Můžu se dnes věnovat už jen výtvarné činnosti,“ uvažuje malířka. Dříve působilai jako oděvní výtvarnice. „Navrhovala a šila jsem módu pro maminky s dětmi, hlavně oblečení ze lnu, bavlny a přírodních materiálů. Měla jsem několik kolekcí a přehlídek,“ vzpomíná Hana Hrušová. Před revolucí vyráběla v dílnách Malého divadla loutky. Jim se pak věnovala na volné noze intenzivně. Šila maskoty, panenky a panáky různých velikostí pro fotbalový klub Sparta a další velké firmy jako Madeta či Budvar. Pro ně tvořila i reklamní polštářky, návrhy výšivek či tisků na trička nebo omalovánky. Loutky i celou scénu ušila pro Studio Dell´Arte a Viďadlo.

Její panenky si můžete objednat dodnes. „Jsou ručně malované, vznikají na zakázku,“ vysvětluje Hana Hrušová. Vypadají realisticky, mají ňadra i spodní prádlo. Pro Lucii Bílou ušila zpěvaččinu malou verzi, stejně tak pro Blanku Matragi. Další má i podprsenková guru Helena Konarovská.

Umělkyni se podařilo zorganizovat sériovou výrobu hraček podle svého návrhu. V roce 2009 byla oslovena, aby nechala vyrobit celý kontejner. Bez zkušeností i bez smlouvy na to kývla. „Byla jsem naivní. Teď vím, že to byl obrovský risk, který vyšel. Mohlo to dopadnout špatně,“ uznává. Přes internet si našla firmu v Thajsku, která vše nechala vyrobit v Číně. Tam Hana Hrušová jela na měsíc na výrobu dohlížet.

Malbu na stěny si Hana Hrušová vyzkoušela i v českobudějovickém Hopsáriu na 430 m². „Měsíc jsme s kamarádkou jezdily na plošině do výšky osmi metrů a malovaly jsme obří pirátskou loď,“ vzpomíná. Její stopu najdete třeba i v Brně v koktejlovém a dýmkovém baru Slast, kde vyzdobila celou místnost svými 19 obrazy a malovaným potahovaným nábytkem.

ANI MĚ TO NENAPADLO

Zlom přišel před čtyřmi lety, kdy Hanu Hrušovou oslovili přátelé, vlastníci českobudějovické Galerie Liberté. „Říkali: Hano, proč nemaluješ? Mně to ani nenapadlo. Moje dcera je akademický malíř, ale já to nestudovala,“ divila se nejprve. K Vánocům pak dostala od manžela plátno a oleje a rozhodla se je vyzkoušet. Téměř vše, co v galerii vystavila, se prodalo. „Lidi to začali kupovat, viděla jsem, že je mé obrazy oslovily. Tak jsem se do toho dala. Úplně mě to pohltilo,“ líčí. V jejích dílech dominují tváře žen a dívek. Nejsou konkrétní, Hana Hrušová je maluje zpaměti. „Portrét bych dělat nechtěla,“ odmítá. Má ráda abstrakci a dekorativní prvky, které spojuje právě s tvářemi. Některá díla zdobí čtyřiadvacetikarátové plátkové zlato. Nyní vzniká černobílá kolekce.

Režim prý malířka nemá žádný. Říká o sobě, že je chaotik. „Baví mě to tolik, že o tom nepřemýšlím. Ráno vstanu, udělám si kávu, kouknu na obraz, vezmu štětec a najednou je pět odpoledne,“ směje se výtvarnice, která část týdne ani neodejde kvůli malování z bytu. „Říkám si, jestli není dobré věnovat se jen jednomu,“ uzavírá.