Dojel jsem dvojkou na nádraží a že si počkám na svou oblíbenou devatenáctku. Tím ale nemyslím slečnu příslušného věku, ale autobus číslo devatenáct. Kouknu na ciferníky, je osm hodin a deset minut a spoj měl podle jízdního řádu jet v osm šest.


Takže je fuč, říkal jsem si, ale zase na zastávce postávali a patrně čekali na stejnou linku další cestující, které už od pohledu znám a kteří také míří do práce oním autobusem. Ještě nejela, takže čekám dál. Nebudu to protahovat, bylo něco po čtvrt na devět a devatenáctka pořád v nedohlednu, tak jsem odjel jedničkou. V práci mi pak kolegyně řekla, že také čekala na devatenáctku, o zastávku blíže, a že přijela o skoro čtvrt hoďky později.


Absolutně to nechápu, ten dvouciferný spoj je asi zakletý. Prostě přijde běžný provoz a buch ho, zpoždění jako pr… A to Dlouhá louka nebyla zdaleka ucpaná. Jak to, že o prázdninách to jezdilo na jedničku a teď ne? Asi si musíme my cestující zase zvykat na „normální“ pracovní jízdní řády.
Ještě že byl včerejšek v městské zdarma. Ono totiž není lepší zabíjení času, než čekání na kýžený spoj.