O měšťanský pivovar založený již roku 1553 (podle jiných zdrojů možná až o sedm let později) přišli Bechyňští ve stejném roce, kdy získali díky Františku Křižíkovi první elektrifikovanou železnici.

Po roce 1903 si tak především zámečtí páni a jejich hosté pochutnali na pivu od knížete Paara. Výroba tu skončila až kolem roku 1932 a posléze se z pivovaru stala Alšova jihočeská galerie.

V objektu Kerasu jeho majitel Erik Machart před rokem a čtvrt postavil pivovar s plánovaným výstavem 1200 hektolitrů ročně. K této metě se však teprve chystá dojít. „Zatím jsme zhruba na polovině, i to ale vnímám jako skvělý start,“ uvedl. Pivařům přichystal spodně kvašený klasický ležák: desítku, dvanáctku a tmavou dvanáctku. O kvalitu piva se po celou dobu stará sládek Jan Hobza, který se letos chystá oslavit padesátku, a k profesi sládka se dostal zajímavou oklikou.

"Původně jsem totiž vystudovaný elektromechanik. Velkou část života jsem ale strávil v pivovarech," vysvětluje. Jako elektromechanik v nich totiž instaloval automatizační techniku.

Jak jezdil po pivovarech, začal se seznamovat se sládky i technologií výroby piva. Nakonec si jej začal před zhruba deseti lety doma i sám vařit.

"Postavil jsem si zkrátka doma na dvorku takový malý pivovar, v boudičce o pětadvaceti metrech," říká se smíchem. Pivo v něm vařil pro sebe a pro blízké přítele. Tím to ale neskončilo.

S Erikem Machartem se zná od dětství, a tak jednou slovo dalo slovo, a když se rozhodl postavit v Kerasu malý pivovar, jeho volba padla právě na Jana Hobzu.

Připravovat ho začali na podzim roku 2016. Jan Hobza navrhl projekt, vybral dodavatele, a na jaře roku 2018 se v Bechyni opět začalo vařit pivo.

"Držíme se tradičních postupů. Neděláme žádné speciály, ale klasické spodně kvašené pivo. Výčepní desítku a světlý a tmavý ležák. Pivo nijak nepasterizujeme, chceme aby zůstalo živé."

Mezi Bechyňskými mají úspěch. A nejen mezi nimi. "Jezdí si od nás pro pivo i lidé třeba z Týna nad Vltavou. Často přicházejí také lázenští hosté," upřesňuje Jan Hobza.

Pivo vaří dvakrát do týdne, vždy po jedné tisícovce litrů. Protože je varna v restauraci, musí Jan Hobza vařit v noci. "Vstanu o půlnoci, jedna várka mi trvá zhruba dvanáct hodin." Než se otevře restaurace, musí být hotovo.

Pivo vaří klasickým dvourmutovým způsobem a nepomáhá si žádnými extrakty. Nepouští se ani do žádných experimentů. "Chceme zkrátka dělat tradiční české pivo plzeňského typu," vysvětluje.

A mezi hosty má úspěch. "Desítka je nejoblíbenější v létě pro osvěžení. Často si u nás lidé dávají řezné pivo. Dvanáctka se pak v oblibě drží po celý rok."

V minulém roce si pak tmavý ležák z Kerasu odnesl i zasloužené ocenění – první místo na soutěži Milevská pivní korunka.