Rada města nyní rozhodla, že začne hledat projektanta pro celkovou rekonstrukci a přístavbu. Dům, dokončený v roce 1872, totiž na základní opravu čeká už dlouho. „S objektem nelze dále otálet," říká náměstkyně primátora Ivana Popelová.
V posledních letech se čekalo na to, jak dopadne projekt Rejnoka, aby
ve městě nebyly dva velké objekty s podobnou funkcí. Budoucnost Rejnoka je ale nejasná, takže ke Slavii konečně padlo rozhodné slovo.
Rada města zvažovala podle Ivany Popelové tři základní varianty. Základní opravu současné budovy, menší přístavbu asi o šest metrů a úplnou rekonstrukci s přístavbou směrem k muzeu asi
o jednu třetinu.
close
zoom_in
Manažer projektu proměny Slavie Petr Matějka upozorňuje, že velká přestavba dává největší naději na ekonomickou soběstačnost objektu. „Analyzovali jsme poslední čtyři roky," říká Petr Matějka a dodává, že se zvažovaly náklady na provoz i objem
a struktura zakázek. A celková rekonstrukce dává podle Petra Matějky naději na oživení a naplnění v maximální kapacitě. Přestěhovat by se sem mohla i Jihočeská filharmonie.
Podle městského hlavního architekta Jana Němce by přitom město za menší opravy jen vynaložilo peníze, ale nezískalo by za ně odpovídající protihodnotu. Náklady na celkovou rekonstrukci se odhadují přibližně na 400 milionů korun. Bude ale nutné získat dotace a další zdroje, částka totiž zjevně přesahuje možnosti města. To bude mít v nejbližších letech na všechny své investice pravděpodobně méně než 200 milionů korun na rok.
Projektanta by mělo vedení města začít hledat až po volbách. „Nyní je aktuální příprava zadání pro výběr budoucího projektanta," říká náměstkyně primátora Ivana Popelová. Dodává, že své záměry dosud město konzultovalo například s odborníkem na akustiku.
Vybudování sálu, který pojme 400 – 500 lidí
a nabídne odpovídající akustiku i společenské zázemí, je jedním z hlavních důvodů, proč se budějovičtí radní rozhodli pro úplnou a dražší proměnu Slavie, než by byla částečná oprava.
V podstatě by ale měla akce navázat na původní projekt. Podle městského hlavního architekta Jana Němce totiž nezdobená východní fasáda směrem k muzeu svědčí o tom, že stavba není úplně dokončena. Také se podařilo v archivu Národního technického muzea dohledat dokumenty, které mají ukázat, jak si pražský architekt Vojtěch Ignác Ullmann stavbu původně představoval.
Dnešní KD Slávie byl dostavěn
v roce 1872, základní kámen byl položen 24. července 1871. Původně se objekt nazýval Spolkový nebo Německý dům, protože sloužil především jako sídlo spolků českobudějovických Němců.
Do budoucna by měl opět posílit svou původní víceúčelovou funkci a sloužit různým společenským akcím, třeba
i menším divadelním scénám.
Dostavba by umožnila například otočení současného sálu o 90° a ten by pak dostal spíše čtvercový půdorys. Zároveň by se dostavbou objektu rozšířily možnosti pro klubovou činnost a vzniknout by mohly i jeden nebo dva menší sály i pro divadelní představení.
Lepší hlavní sál by mohl být základem pro to, aby se Slavie stala působištěm Jihočeské filharmonie. Podle ředitele Jihočeské filharmonie Otakara Svobody nemají České Budějovice důstojný prostor pro velké koncerty. Filharmonie hraje v pavilonu na výstavišti nebo v Metropolu, ale odpovídající prostor jí chybí.
Podle radního Tomáše Bouzka by se přestavěná Slavie měla stát místem pravidelného setkávání občanů města a zároveň lákat kvalitním kulturním programem návštěvníky z okolí i ze vzdálenějších lokalit.
Projekt přestavby je potom podle Ivany Popelové základním předpokladem pro získání možných dotací na proměnu Slavie k víceúčelovému kulturnímu centru.
