„Oficiální zpečetění spolupráce je unikátní partnerskou družbou vesnic v rámci UNESCO,“ vyzdvihl Jan Jílek, starosta Jankova, pod který Holašovice patří. „Udržujeme tři roky spolupráci, navštěvujeme se, protože řešíme hodně podobného,“ doplnil Jílek. „Vlkolinec byl zapsán do seznamu UNESCO v roce 1993,“ zmínila Jana Halušková, zástupkyně primátora města Ružomberku, pod který Vlkolinec spadá. I v této drobnosti – vlastní nesamostatnosti, jsou si vesnice podobné. „Oceňujeme, co Holašovice dokáží,“ pochválila slavnosti, na kterých se o víkendu představilo skoro 240 řemeslníků, Halušková.


„Vlkolinec má na padesát rodinných domů a sto sedmnáct památkově chráněných objektů. Kolotoč oprav je neustálý. Každých patnáct roků se musí například měnit šindele,“ popsal jeden z problémů osady, která je složená z roubenek, Jozef Bašary z Občanského sdružení Vlkolinec. Holašovice pořádají jednu akci za rok, ale ve velkém rozsahu. Slovenská vesnička začíná folklórní program, který je navázán na tradiční zvyky, na jaře vynášením Morany a pokračuje po celý rok akcemi, které se snaží nabídnout také jako zpestření turistům. Ještě na 5. srpna a 1. září pozval Bašary návštěvníky Selských slavností na folklórní festival a slavnostní závěr sezony ve slovenském zástupci v seznamu UNESCO.

Vítězná buchta se pekla až ráno

„Většinou vstávám ve čtyři hodiny ráno a peču do večera. Na každé slavnosti pečeme celá rodina pět až šest tisíc koláčů,“ říká o zhruba desetidenním maratonu kolem trouby Milena Hálová.


Kromě turistů chutnaly její výrobky i porotě prvního buchtobraní na víkendových holašovických Selských slavnostech. Do soutěže o nejlepší buchtu, upečenou v jižních Čechách, však nenabídla koláčky, ale skutečné buchty a hned v úplné sérii. „Dávala jsem povidlové, tvarohové a makové. Vstávala jsem ve čtyři hodiny ráno. Peklo se z kila mouky. Na ošatku se vešlo pěkně osm kusů buchet. V osm jsem byla hotová, nechala je vychladnout a v deset patnáct jsem je odevzdávala porotě,“ vypočetla paní Milena, sama původně vyučená v cukrářském oboru.


K pečení o slavnostech se ale vrátila vítězka prvního buchtobraní kvůli dceři. Ta sháněla brigádu, a tak se společně daly před lety do pečení na slavnosti. Kvanta koláčků však vydrží jen první den. A to se na tanci kolem plechů, mísidel a tří trub podílí téměř celá rodina. „Babička, sestra, dcera a také neteře. Většinou je to tým tří lidí. Letos jsem neměla tolik dovolené, tak jsem jim řekla, že za ty roky už to musí umět i beze mne,“ ocenila rodinné spolupracovníky Hálová. Skutečnou hvězdou rodinného pekařského soukolí je však šestasedmdesátiletý Ladislav Borovka. „Na dědu nikdo nemá. Je nátěrka. Žloutkem s citronem a vodou potírá koláčky, než se dají do trouby,“ říká za pekařský klan jeho ženská hlava. Jedna várka se dělá ze tří kil mouky. Z kila se upeče 160 koláčů. Za den se prý dají upéct koláče nejvíc z devíti kil mouky. Těsto kyne třikrát: v mísidle, v kuličkách, ve kterých se pak vytlačují důlky starým závažím z decimálky obaleným v plátýnku a před cestou do trouby kvůli vykynutí obruby. Na slavnostech si pak mohou pochutnat zájemci na povidlových, ořechových, makových a tvarohových koláčích.