Také se vám už někdy stalo, že jste si při cestování v daleké cizině představili na daném místě konkrétní osobu, která ale byla zrovna v té chvíli vzdálená tisíce kilometrů? Nebo obráceně, že jste poznali někoho,    o kom jste si řekli, že by pasoval do scenérie, která se před vámi už kdysi vyloupla při putování v zahraničí?

Podobné pocity napadaly při cestování po světě nebo pak při své práci v podkrovním fotoateliéru také Stanislavu Brůhovou z Českých Budějovic. A protože tato oční lékařka, známá svými fotografiemi i cestopisnými knížkami, nemá od myšlenky k realizaci daleko, nachystala nyní nevšední výstavu čtyř desítek nápaditých fotomontáží.

Expozici můžete obdivovat v Komorní galerii u Schelů v budějovické Panské ulici 7 až do 10. května. A když sem přijdete již tuto sobotu, kdy výstava začíná, tak vám při prohlížení v době od 11 do 12.30 v rámci Mezinárodního dne památek zahraje staropražské písničky Vehicle club band.

Montážemi v grafickém programu fotoshop se Stanislava Brůhová vrací k vystavování po delší autorské odmlce. „Mezitím jsem odpočívala  a musela se ze všeho vydýchat," svěřuje se Stanislava Brůhová, která stále bere fotografování jako oblíbeného koníčka.

„Mám výhodu,  že jsem oční lékařka, takže mě fotografování neživí, a když nemám chuť a múzu, několik měsíců nemusím brát fotoaparát do ruky, na rozdíl od profesionálních fotografů," usmívá se.

„Výstavu jsem nazvala Fotošá(í)lení aneb Nezabloudila jste, slečno? Propojila jsem snímky ze zahraničních cest   s fotografiemi krásných slečen, se kterými spolupracuji. Občas mi sem přijdou v tričku s Mikymausem, v džínách a teniskách, takže je obléknu do šatů, které jsem si kdysi ušila a které tady mám připravené, stejně jako klobouky a plédy. Mám zkušenost, že děvčata na první pohled nenápadná před objektivem rozkvetou a jsou úžasná. A naopak, nádherná tvářička mnohdy před objektivem úplně ztvrdne," prozrazuje Stanislava Brůhová.

Stanislava Brůhová chystá výstavu fotomontáží.

„Mám úžasného koníčka, který mě nabíjí a kterému se věnuji, když si odpracuji v oční ordinaci svoje řemeslo. Při fotografování vznikají stylizované snímky, které dávají vzájemnou radost," tvrdí Stanislava Brůhová, na kterou se důvěrně obracejí kvůli něžným aktům i ženy v naději, které chtějí navěky zachytit výjimečné životní období dočasně zakulacených bříšek.

„Když fotí ženy žena, tak se tolik nestydí ani ty, které by se jinak fotografovat nedaly," zdůrazňuje Stanislava Brůhová. „Mám pak pocit, že jsem tady něco platná, a cítím i určité zadostiučinění," říká.

Stanislava Brůhová má v ateliéru kromě klobouků a plesových šatů i bohatý archiv různě ohmataných knižních průvodců a map i snímků pořízených v zahraničí.

„Po roce 1989 jsme s manželem Jiřím hodně cestovali, navštívili jsme čtyři desítky zemí, mnohé cesty byly na tu dobu odvážné. Byli jsme v Sýrii, Libanonu, Jemenu i Íránu. Na cestách fotím jak o život různé scenérie, které objevím. Ve chvílích smutku a rozpoložení si pak doma tyto snímky prohlížím. Někdy lituji, že tam zrovna tehdy nebyla dívka, která by scenérii oživila  a zvýraznila ji svou přítomností," přiznává fotografka.

„A když fotím slečny doma   v ateliéru před papírovým pozadím, tak si zase někdy říkám: Tahle dívka by se tak hodila do Argentiny! A do Maroka by se zase hodila slečna Daniela. Nebo sem do Zanzibaru! A když dvojici konkrétní modelky a scenérie najdu, mám radost, jak do sebe pasují. Proto jsem se začala věnovat montážím, kdy dívky nafocené u mne v ateliéru zasazuji do krajiny a prostředí, které jsem zachytila při dřívějším cestování po světě," vysvětluje Stanislava Brůhová.

„Že jde přitom o montáže, je už na první pohled znát. Je to docela jiná práce, než na kterou jsem byla zvyklá, a docela mě baví, což asi ostatní sami poznají. Některé z vystavovaných děl vznikly již v roce 2010, ale většina je z poslední doby. Spolupracovala jsem s několika modelkami, které jsem pak umístila třeba do Maroka, New Yorku, Zanzibaru nebo Barcelony," vyjmenovává fotografka názvy míst vonících dálkami a exotikou.

Letos v únoru se vypravila Stanislava Brůhová na Kubu. „Dříve řídil auto manžel a já navigovala, teď jsem řídila já a navigovaly obě dcery Klára a Alžběta. Byly jsme zase parťáky a já měla z cestování radost," říká Stanislava Brůhová, která si kromě kubánského rumu pro sebe a přátele přivezla z Karibiku také spoustu síly do dalších činností, ke kterým se utíká od každodenního hlídání dioptrií.