Roku 1843 vznikla finanční stráž jako nástupce kordonů, pohraniční stráže a důchodkové stráže. V následujícím půlstoletí prodělala řadu proměn a první ČSR přejala tento sbor i s posledním předpisem z roku 1907, který úkoly finanční stráže definoval v osmi bodech: 1) Odkrývání podloudnictví a jiných důchodkových přestupků. 2) Odkrývání nesprávného počínání úřadů a jejich zřízenců. 3) Napomáhání výkonným úřadům při výkonu jejich činnosti. 4) Zabránění přístupu podezřelých osob do země. 5) Zabránit vojenským zběhům v útěku do ciziny. 6) Pomáhat v provádění opatření k ochraně veřejného pořádku a bezpečnosti. 7) Konat šetření a úřední jednání jí uložená. 8) Spolupůsobit při vojenské ochraně hranic dle zvláštních předpisů.

Československá republika musela zajistit svou celní hranici v délce 4 104 km a zpočátku musela vypomoci armáda. Přednostně byli do stráže přijímáni bývalí legionáři a celkové počty stráže se navyšovaly hlavně ve 30. letech v souvislosti se zhoršující se mezinárodní politickou situací. Zatímco v roce 1926 měla čs. finanční stráž ve svých řadách 4 000 mužů, v roce 1938 už to byl dvojnásobek.

Jihočeská hranice hned v roce 1920 přinesla první oběť finanční stráže při plnění jejích úkolů. Odpoledne 10. června 1920 nalezl naddozorce finanční stráže Karel Handl na Šibeničním vrchu u Dolního Dvořiště tělo dozorce Františka Hovorky, který se nevrátil včas z pětihodinové obchůzky hranice. Ten ležel již na rakouském území asi metr od hranice na pěšině, kterou si místní lidé včetně finančníků zkracovali cestu z Dvořiště do Lipoltova přes výběžek rakouského území. Hovorka byl zasažen třemi ranami z revolveru – první prošla oběma stehny, další jej zasáhla do boku a třetí přímo do srdce. Na těle byly rozházeny Hovorkovy soukromé dopisy a o kus dál na vysezeném místě byl nalezen sešit služebních předpisů. Chyběl služební zápisník se založenými 300 korunami, ale kapesní hodinky Hovorkovi ukradeny nebyly. Jeho služební puška Verndl ležela na zemi nabitá a zajištěná. Podle výpovědí svědků, kteří slyšeli osudné výstřely, se podařilo stanovit čas vraždy na 11. hodinu. Ač bylo zadrženo několik podezřelých jak na české, tak rakouské straně, většinou z řad pašeráků, vraha se nakonec vypátrat nepodařilo. Jedinou vyšetřovací verzí zůstalo zastřelení neznámým podloudníkem.

close Občas si finančníci uměli udělat sami ze sebe legraci. info Zdroj: sbírka Jan Ciglbauer zoom_in Občas si finančníci uměli udělat sami ze sebe legraci.

Služba „financů“ byla ale plná také veselejších historek. 6. listopadu 1935 dozorci Otto Rosenzveig a František Kocman spatřili rolníka z Šejb u Horní Stropnice Ferdinanda Reitera na vedlejší cestě vedoucí od státní hranice do Čech. Pro podezření, že něco pašuje pod oděvem, byl vyzván k zastavení, což neuposlechl a na dotaz co nese v té zástěře, drze odpověděl německy: „Špínu ty pitomče, já se tě taky neptám, co máš s sebou.“ a pokračoval v cestě. Zastaven byl tedy násilím, a protože se odmítl podrobit prohlídce, byl odváděn na celní úřad. Eskorta probíhala za neustálých nadávek adresovaných finančníkům. Když potkali nějakého muže, Reiter křičel: „Hele Fuksi tu lumpárnu, jdu domů z pole a podívej, co se mnou dělají.“ Při průchodu hustým lesem Reiter prohlásil: „Já musím srát!“ Financové nebyli tak nelidští a umožnili zadrženému vykonat velkou potřebu. Ten když si stáhl kalhoty, vystrčil holou zadnici na dozorce Rosenzveiga a prohlásil: „A teď mi polib prdel!“ Jeho stažených kalhot ale finanční strážníci v tuto choulostivou chvíli využili jinak – v Reiterově spodním prádle si všimli ukrytého cizozemského zapalovače propašovaného z Rakouska. Po jeho zabavení a sepsání protokolu na celním úřadě se Reiter ještě jednou neudržel a vykřikl, že je to loupež, ale po napomenutí, aby se choval slušně, zkrotl, omluvil se a ještě poprosil za prominutí.

Sloužil Váš předek v letech 1918-1948 u finanční stráže, četnictva, stráže obrany státu, případně u pohraničních útvarů SNB v oblasti Krumlovska, Vyšebrodska, Kaplicka nebo Novohradska? Pokud po něm vlastníte fotografie, dokumenty, zápisky, či jiné památky, můžete pomoci s výstavou v Regionálním muzeu v Českém Krumlově „Tenkrát na hranici.“ Ozvat se můžete na některý z kontaktů: ciglbauer@seznam.cz nebo podana@muzeumck.cz.

V době vrcholící sudetské krize byli příslušníci finanční stráže a četnictva v pohraničí často posledními zárukami pořádku a demokratického zřízení. Finanční stráž se stala jedním ze základních pilířů budovaných jednotek Stráže obrany státu. Její příslušníci měli v případě vyhlášení pohotovosti, zaujmout jako vojenské jednotky obranná postavení přímo na hranici a odrazit první útok nepřítele. Právě muži SOS nesli hlavní tíhu bojů se sudetoněmeckým freikorpsem v září 1938. Ráno 22. září 1938 po sporadické přestřelce obsadila tlupa 150 henleinovců pohraniční obec Cetviny a zajala místní četníky a finančníky. Střelbu uslyšelo sousední družstvo SOS a na místo na motocyklu vyrazili jako pátrači dozorce finanční stráže Václav Klimeš a četař Karel Boneš. Když projeli obcí Tichá, chvíli se rozhlíželi a v dálce před sebou spatřili na kraji lesa české vojáky. Rozjeli se cestou na Cetviny dál. Netušili ale, že spatřili dezertéry německé a maďarské národnosti, kteří po motocyklu začali střílet. Pátrači stihli od Tiché ujet asi 500 metrů, když seskočili z motocyklu a skryti za násep cesty opětovali palbu. Dezertéři ale byli v početní převaze a začali dvojici „sosáků“ obkličovat. V boji, který trval několik hodin, Klimeš padl a Boneš byl těžce zraněn a odvlečen za hranice. Cetviny dobyla zpět čs. armáda 24. září za použití lehkých tanků vz. 33.

Po zabrání pohraničních oblastí následkem mnichovské dohody a následném obsazení zbytku Čech a Moravy v březnu 1939 se celá řada financů zapojila do domácího i zahraničního odboje. Za všechny jmenujme rodáka z Hojné Vody Františka Bindera. Jako dozorce finanční stráže v září 1938 odrazil palbou z lehkého kulometu několik útoků freikorpsu v Kaplických Chalupách. V říjnu 1939 uprchl za hranice a v červenci 1940 se ocitl v Anglii, kde posléze létal u čs. 311. bombardovací perutě jako palubní střelec. V noci z 3. na 4. března 1942 se jeho bombardér dostal do souboje s německým stíhačem a Binder byl těžce raněn. Zemřel ještě před nouzovým přistáním v East Wrethamu.

Po válce se prořídlé řady finanční stráže vrátily zpět na své ztracené varty, aby opět stíhaly pašeráky, ale nyní také prchající válečné zločince, zlatokopy rabující opuštěné domy, samozvané partyzány a aby asistovaly při odsunu Němců. Pro zesílení ostrahy hranic se v pohraničí objevily pohraniční útvary SNB. Oba sbory spolu měly spolupracovat, ale sbor tvořený z většiny staršími muži, vychovanými masarykovskou demokracií a sbor, převážně tvořený mladými muži, často sympatizanty KSČ, si příliš rozumět nemohly. Definitivní konec finanční stráže přišel po Únoru 1948. Ke konci roku byla rozpuštěna oficiálním převedením mužstva do SNB. Ve skutečnosti došlo k rozsáhlé čistce a značná část financů byla vyhozena do civilu.

Jan Ciglbauer, historik