Na Šumavu se vrátí stromy, které tu rostly od pradávna a jinde v Evropě se nevyskytují. Malé laboratoři v Kašperských Horách se totiž podařilo objevit geny původních šumavských smrků, které našla prozatím ve čtrnácti oblastech národního parku, například na Boubíně, u Pramenů Vltavy nebo na Trojmezné.

Podle zakladatele laboratoře Jiřího Mánka může objev přispět k záchraně původních šumavských smrčin. „Zatímco stromy, které nejsou na Šumavě původní, vynakládají veškerou svou energii na to, aby ve zdejších podmínkách přežily, původní smrky jsou mnohem odolnější. Hůře se lámou, jsou méně náchylné k chorobám,“ řekl Deníku Mánek.

Výzkum zadal a hradí Národní park Šumava. „Pro nás je výzkum podkladem pro rozhodování. Na základě toho, jestli je porost původní nebo znaky původnosti nevykazuje, jsme schopni rozhodnout, co v tom území můžeme dělat,“ uvedl Petr Kahuda ze správy parku.

Díky unikátnímu objevu se mohou šumavské lesy stát jedinými v Čechách a možná i v Evropě, které budou pracovat s původním materiálem. „Můžeme navrátit Šumavě, co je šumavské,“ řekl Mánek.

Klonový archiv

Na tom už začali pracovat správci parku. „Z porostů, u kterých je původnost prokázána, můžeme získávat šišky a následně semeno a osivo pro další pěstování v lesních školkách. Reprodukční materiál můžeme získávat ale i jinými způsoby, to je například sběr klonů,“ vysvětlil Kahuda s tím, že v současné době už vznikl klonový archiv, který se nachází v Srní.

Odolá kůrovci?

Ačkoliv je původní šumavský smrk plodnější a odolnější než uměle vysázené stromy, nelze říci, zda odolá kůrovci. Genetická analýza se těmito znaky nezabývala.

Připravuje se ovšem nový projekt, který si klade za cíl monitorovat přirozené zmlazení šumavských lesů.

Kůrovcová kalamita totiž stále vyvolává vášnivou debatu. Zatímco správa parku veřejnost uklidňuje, že na Šumavě se žádná apokalypsa nekoná a lesy se samy přirozeně obnovují, svaz šumavských obcí bije na poplach a tvrdí opak.

Vášnivá debata neutuchá

Spory ohledně kácení stromů napadených kůrovcem a řízení Národního parku Šumava (NPŠ) neberou konce. Zatímco jedna strana v čele se správci parku tvrdí, že příroda se s řáděním kůrovce sama vyrovná, druhá strana v čele se Svazem obcí NP Šumava a některými politiky naopak požaduje, aby se v šumavských lesích rázně zasáhlo.

Svaz šumavských obcí dokonce zorganizoval petici za záchranu Šumavy, která žádá vládu a parlament, aby se urychleně začaly situací v parku zabývat.

V nedávné době petici podepsalo také více než dvacet českých olympioniků, mezi nimiž je i Dana Zátopková či Vladimír Kocman.

„Jsme zděšeni tím, jak správa parku bagatelizuje kůrovcovou kalamitu a usychající lesy na Šumavě,“ řekl Antonín Procházka, účastník Olympiády v Mexiku 1968.

„Ministerstvo životního prostředí a správa parku matou veřejnost, že se na Šumavě nic špatného neděje, ale my, co ji pravidelně navštěvujeme, vidíme tu katastrofu. Suché stromy na Pramenech Vltavy a okolo Plešného jezera jsou opravdu tragédií,“ dodal Procházka.

Jak ale oponují správci NPŠ, boj s kůrovcem je úspěšný. „Kůrovec letos napadl zhruba dvě stě tisíc kubíků dřeva ponechaného z poloviny v bezzásahových územích a z poloviny v oblastech, kde lesnicky zasahujeme,“ informoval o průběžných odhadech ředitel Správy NP a CHKO Šumava František Krejčí.

Kůrovcové riziko

„Náš integrovaný systém ochrany lesa se ukázal jako dobrý a funkční, protože až z osmdesáti procent zabránil přeletu kůrovců do lesů druhých zón. Letos napadl kůrovec v bezzásahových územích pouze 0,5 procenta z celkové rozlohy lesů národního parku. Kůrovcové nebezpečí v zásahovém území účinně likvidujeme,“ ubezpečil Krejčí.

S tím ovšem nesouhlasí lesničtí a zemědělští odborníci. „Přemnožení kůrovce se postupně a nekontrolovatelně zvětšuje. Jde o důsledek ponechávání zprvu malého počtu napadených stromů, nyní ale navíc značné části polomů po vichřici Kyrill, které byly kůrovcem okamžitě napadeny,“ uvedl stanovisko Lesnického odboru České akademie zemědělských věd Petr Zahradník.

„Je již zcela zřejmé, že v Národním parku Šumava vzniká pandemie, která nejenže ohrozí přírodní hodnoty národního parku, ale také lesy okolních vlastníků i v zahraničí. Navíc lze očekávat ohrožení krajinného prostředí a veřejně prospěšných environmentálních funkcí lesa,“ dodal Zahradník.

Jak ale správa NPŠ upozorňuje, národní park se od ostatních lesů liší účelem, kterým zde není pěstování stromů, nýbrž ochrana divoké přírody. Kůrovec byl na Šumavě po tisíciletí přirozenou součástí postupných proměn pralesovitých ekosystémů, kde stromy odumíraly a rodily se nové. Suché stromy jsou součástí cyklů postupné obnovy pralesa.

Proto správci parku ve vybraných územích proti kůrovcům nezasahují a poukazují na fakt, že pod uschlými stromy záhy vyrůstá nový, odolnější přírodní les.

Kácet se podle nich má jen v pásech na okrajích parku, a to kvůli ochraně okolních lesů.