Základy řemesla získal Jan Klimeš díky rodině. Jeho babička vlastnila krámek s opravnou obuvi, v tradici pokračoval otec. „Už jako dítě jsem byl pořád u něj v dílně. Vždycky jsem věděl, že chci také šít boty. Vyučil jsem se, ale teď pracuji v administrativě a tohle mám jen jako koníček na večery," vypráví.
Výroba bot je dlouhodobý proces. Nejprve zákazník nastíní ševci svou představu, poté se udělá otisk a obrys nohy a vezmou čtyři základní míry. „Podle toho nechám vykrouhat kopyto a vyrobím zkušební vzorek. Když si ho klient nazuje, opravuji, vylepšuji," doplňuje Jan Klimeš.
Vše šije ručně, při každém stehu musí píchnout do podrážky, udělat díru a protáhnout dvě jehly proti sobě. Práce na jednom páru bot mu zabere asi čtyřicet hodin čistého času. „S fabrikou, kde to padá po půl minutách, se to nedá srovnat. Náročnější jsou paradoxně dámské lodičky, které se zdají jednodušší. Všechno tam musí perfektně sedět," připomíná Jan Klimeš.
Z celého procesu má nejraději fázi, kdy už se blíží do finále a vidí výsledek. Jako materiál využívá švec především kůže, občas i exotické jako například z krokodýla nebo pštrosa. Ty jsou podle jeho slov jemnější a vyžadují proto pečlivější přístup k práci. „Kůži pak někdy doplňuji textiliemi. Používá se třeba bavlněný satén," vzpomíná.
Ručně vyrobené boty jsou Jana Klimeše kvalitnější. Pokud ale mají dlouho vydržet, musí se o ně lidé starat. „Můžete mít sebelepší boty, ale když se k nim nebudete dobře chovat, zničíte je za půl roku. Základem je střevíce na denní nošení střídat, nemít jen jeden pár. Kromě toho doporučuji dávat do bot dřevěný napínák," vysvětluje.
Boty šije Jan Klimeš i pro sebe. V posledních letech chodí pouze ve vlastních výrobcích a obouvá také přítelkyni. „Má už ode mě několik lodiček a teď jí chci udělat střevíčky na naší svatbu. Napadlo mě, že když jsem švec, měli bychom se vzít v botách ode mě," dodává s úsměvem.
Zatím pracuje Jan Klimeš
v bytě na českobudějovickém sídlišti. Do budoucna by si ale chtěl zřídit dílnu. „Doma to není úplně ideální. Nepořádek se sice dá uklidit, ale když tu musím tlouct kladívkem, není to příjemné pro sousedy," připomíná.
Zároveň doufá, že jednou bude moci opustit zaměstnání v administrativě a živit se jen ševcovským řemeslem. Zákazníků mu už pomalu přibývá. „Jsou mezi nimi hlavně lidé, kteří mají nějak poškozené nohy a proto potřebují ortopedické boty, nebo ti, kdo chtějí kvalitu, odlišnost a originalitu. Bohužel mnohdy to ztroskotá na cenové dohodě, protože lidé jsou zvyklí na levné boty ze supermarketů a neuvědomí si, kolik je za ručním šitím práce," doplňuje.
Jan Klimeš je v současnosti jedním z posledním ševců
v Čechách. Myslí si, že mnozí řemeslo opouštějí, protože je náročné a vyžaduje cit pro práci, umělecké vlohy i umění jednat s lidmi. On sám by tradici rád předal další generaci. „Bohužel za minulého režimu se vžilo, že švec je hlupák. Mrzí mě to, protože to není pravda. Věřím ale, že řemeslo přežije a vždycky se najdou lidé, kteří ho ocení," uzavírá.
