Na louce pod římovskou přehradou se v sobotu ráno rojí stovky vodáků, kteří fasují rafty, lodě, pádla, vesty nebo barely. „O splouvání je velký zájem, z čehož máme radost, a to mi ještě mnozí včera odřekli kvůli předpovědi počasí, která hlásila na dnešek déšť,“ svěřil se Milan Kaštan Litvan z vodácké agentury Ká-servis, která tradičně patří mezi ty, jež splouvání Malše zajišťují.

Desítky barevných malých i velkých plavidel se v 10 hodin vydávají na asi dvacetikilometrovou cestu krásnou jihočeskou přírodou. Klikatou řeku lemují louky, lesy i skály. Řečiště je na mnoha místech mělké, a bez mimořádného pouštění vody z přehrady by tudy lodě nemohly projet. Na obou březích stojí desítky chat a jejích obyvatelé zdraví projíždějící vodáky, kteří se už těší na zastávku v Doudlebech u silničního mostu. Z kostela nad řekou právě odbíjí jedenáct hodin.

„Nechcete se stavit na rum?“ volá jedna z chatařek, a po souhlasu posádky raftu odbíhá do chaty, aby se vzápětí vrátila a do člunu hodila láhev medoviny. „Dneska jste první, kdo moje pozvání přijal, tak tuhle lahev máte za odměnu,“ směje se a odmítá díky za zlatavý životabudič, kterým se pak na řece zahřejí i ti, co se cvakli.

Do raftu v sobotu poprvé usedla i patnáctiletá Veronika Čermáková z Českých Budějovic, která si jízdu na klidné řece prosluněnou přírodou užívá. „Ještě jsem na Malši nikdy nebyla a příště určitě pojedu zas, třeba i s kamarádkami,“ říká spokojeně u malinovky při polední zastávce v hospodě v Plavě. Tam se s čerstvými vodáckými zážitky svěřuje i školák Dan Tureček z Mladého, který se vydal na mokré dobrodružství s rodiči a mladší sestrou Adélkou.

„Už jsme takhle jeli řeku loni a moc se nám to líbilo,“ svěřuje se. „Jezy jsou super a vylovil jsem z vody pádlo, které někomu uplavalo. Slíbili mi za to nanuk,“ říká hrdě a čeká na mamku, která mu přináší zmraženou odměnu. „Jezdíme Malši už několik let a vždycky se na vodu s dětmi těšíme,“ souhlasí jeho maminka Radka.

Modropupkáči na řece

Koryto řeky se postupně plní a zase vyprazdňuje, jak lidé zastavují u hospod a na odpočinek. „Přijel jsem z Mníšku pod Brdy a bylo mi fakt jedno, jaké dneska bude počasí,“ říká Honza Bouchal na kanoi, když se chystá na sjetí vysokého, nesjížděného jezu u Roudného. „Řeky dobře znám, vždyť pocházím od Otavy ze Sušice,“ dodává zkušený vodák a kamarádsky se dělí o poslední pivo. Jeho parťák Vlasta Tomášek přidává, že by vodu taky dneska jel, ať předpověď počasí byla jakákoliv. „Na pár kapkách nezáleží, a když jsme na jaře Malši jet nemohli, dnešek je poslední příležitost, jak se sem letos dostat,“ doplňuje.

Pohodovou jízdou s devadesátiminutovou obědovou zastávkou v Plavě dorážejí rafty s posádkami přes jez U Špačků a Velký jez k loděnici u železničního mostu po 15. hodině. „Jelo se nám dneska moc dobře a těch pár kapek, co spadlo kolem poledne, jsme nezažili, protože jsme zrovna seděli v hospodě v Plavě,“ směje se Zdeněk z Tábora, který přijel na vodu od Lužnice s vodáckou partou. „A jestlipak víš, proč se nám říká Modropupkáči?“ obrací se na mě s hádankou. Jakpak bych jako rodák z husitského města nevěděl…

V dubnu zase Ahoj

Rafty a pádla přebírají od spokojených vodáků až do pozdního odpoledne lidé s modrými tričky Ká-servisu. „Ještě čekáme asi na deset posádek. Bylo to dneska super, a jsem moc rád, že nám počasí vyšlo,“ raduje se Jakub Litvan, když nakládá rafty na přívěs. „Lidi, co se zalekli a odhlásili kvůli předpovědi počasí, udělali chybu, ale i tak jsme dneska půjčili přes stovku plavidel, což je na podzimní splouvání rekord,“ dodává Kuba z vodácké rodiny a zve již s předstihem na konec dubna 2022, kdy se Malše znovu otevře.

Radek Gális