Sokolové tělocvičné jednoty Sokol Čtyři Dvory cvičili od založení jednoty v roce 1912 do zimy 1920/1921 v létě venku, v zimě v sálech hostinců. Roku 1920 měla jednota již 350 členů a cvičení v zimě po hospodách už přesahovalo kapacitu sálů. Sokolové podali v lednu 1921 žádost do Prahy o darování nebo levné odprodání vojenského baráku. Byl jim nabídnut barák v Německém Brodě, ale neměli na něj peníze. Rozhodli se přesto objekt koupit: „Teď nebo nikdy“. Založili Družstvo pro postavení tělocvičny, které vedl bratr Ludvík Pilbauer. Vypsali členské podíly, zahájili sbírky a barák v Německém Brodě za 15.000 Kč a 3.000 Kč kauce koupili.
V únoru 1921 jelo dobrovolně do Německého Brodu 14 sokolů, vojenský barák tam rozebrali a materiál přivezli do Čtyř Dvorů na připravené staveniště. Bylo toho 5 vagónů materiálu. Pozemek na rohu ulic Jaukerovy (později ulice Kramářova a pak Sokolská) a Na Zlaté stoce koupil Ludvík Pilbauer a jednotě propůjčil. Základní kámen sokolovny byl slavnostně položen dne 28. března 1921 a hned následující den se začalo vlastními silami stavět. Projekt připravili bratři Petráš a Samohejl, stavbu řídil stavitel Eibl. Sokolové pracovali na stavbě jak kdo mohl, mezi dnem, v sobotu, v neděli a po večerech. V noci dva členové stavbu hlídali v provizorní strážní budce. Noční hlídání odpadlo, když byl jako první postaven domek pro sokolníka.
Českobudějovické české noviny o průběhu stavby sokolovny informovaly. Upozorňovaly mimo jiné na to, že sokolské myšlence někteří obyvatelé Čtyř Dvorů nepřejí. Ale nešlo o zásadní problémy s německy mluvícím obyvatelstvem. Němců žilo ve Čtyřech Dvorech relativně málo – obec čítala 3 558 Čechů a jen 291 Němců. Sokolská myšlenka asi vadila některým z obou národností.
Do základního kamene byl vložen pamětní list s podpisy členů jednoty. Na stavbě potom pracovali dva placení zedníci a dva dělníci, k nimž bylo vždy nejméně 10 bratrů po ruce. Pomáhali ženy, dorost a s dopravou vojáci. Pracovalo se celé jaro a celé léto. V kronice se objevil i zápis, že „práce je čím dál více a v pracovní povinnosti nastává únava“, ale stavba se nezastavila. Jen se stavělo trochu déle, než se předpokládalo. I tak je postavení sokolovny za šest měsíců sokolský výkon. Dne 20. června 1921 byl na štítu sokolovny umístěn nápis VLASTNÍ SILOU. Slavnostní otevření sokolovny se uskutečnilo dne 18. září 1921.
V nové sokolovně se nejen cvičilo, ale ještě téhož roku 1921 bylo uvedeno 8 nových divadelních her, 6 zábavných akcí, řada přednášek, sokolské akademie atd. Do roku 1930 splatila sokolská jednota poslední dluh u Českobudějovické záložny za postavení sokolovny. V roce 1937 měl Sokol Čtyři Dvory 93 mužů, 20 dorostenců a 34 žen (počet žactva a dorostenek nebyl v kronice uveden). V období německé okupace si ze sokolovny udělali Němci vojenské skladiště. Sokolské nářadí vyházeli do kuželníku a z kožené žíněnky si nechal podle pamětníků jeden německý voják udělat boty.
Dne 28. října 1947 byla na sokolovně odhalena pamětní deska čtyřdvorských sokolů, kteří byli umučeni v Osvětimi – Rudolf Daněk, Ludvík Pilbauer st., Ludvík Pilbauer ml. a destička zemřelého po věznění Bohumila Mrzeny. Po 2. světové válce obnovil Sokol Čtyři Dvory činnost, jenže v roce 1952 byly všechny sokolské jednoty direktivně zrušeny. V sokolovně se sice hrály míčové hry a nacvičovaly spartakiády, ale objekt se neudržoval, až v 80. letech 20. století byla sokolovna pro havarijní stav uzavřena. V roce 1991 byla sokolovna vrácena Sokolu Čtyři Dvory.
JAN SCHINKO