Máme 157 soudců v kraji. Je jich tedy dost?
Je to evidenční počet, tedy i se šesti soudkyněmi toho času na mateřské; i tak je to víc, než je plánovaný stav 145 soudců. Musím ale dodat, že ministerstvem plánované počty se odvíjejí podle nápadu věcí za poslední tři roky, přičemž nejčerstvější audit zvedl normu, kolik věcí by měl například civilní soudce na okrese vyřídit za měsíc, z 26 na 30. Tak rázem „přibylo“ justici na 400 lidí.

Tedy průměrně víc než jeden soudní spor za den jako norma?!
Na jednom okresním soudu je soudce, který vyřídí i osmdesát věcí měsíčně. To je ovšem extrém a nejde to dělat do nekonečna. V souhrnu v civilní agendě vyřídily okresní soudy v kraji loni 19 136 věcí, exekučních 22 692, platebních rozkazů vydaly 23 412 . . .

Někteří soudci těch třicet sporů ale asi nezvládnou . . .
Je logické, že když někdo bude soudit takovou věc jako Berka a spol., s desítkami tisíc stran ve spisu, nelze po něm chtít další práci. Tady má vedení soudu ovšem regulační nástroj – změnu rozvrhu práce, zastavení nápadu dalších věcí takovému jedinci.

A co ti „jenom línější“?
Soudci mají fixní plat, nelze je stimulovat či sankcionovat odměnami. Působit na ně lze jen domluvou či hrozbou kárným řízením. Každý měsíc má vedení soudu v každém případě aktualizován přehled o výkonnosti každého soudce. Jsou rozdíly, ale výsledek celku je výmluvný – jsme nejlepší v republice ve dvanácti agendách a ve čtyřech jsme druzí.

Přesto se ale i u nás některé případy táhnou léta . . .
Průměrná délka řízení v civilní agendě byla loni u jihočeských okresních soudů 181 dnů, v republice 421. V agendě opatrovnické a péče o děti byly věci vyřizovány průměrně za 97 dnů, v republice za 187 dnů. V agendě trestní jsme ke konci roku 2007 měli jen dvanáct věcí starších dva roky, což bylo 1,57 procenta nevyřízených případů; v ČR byl tento podíl 14,29 procenta. Nejméně „ležáků“ máme i v civilní agendě, kde je jen 49 kauz starších pěti let, tedy 1,22 procenta nevyřízených věcí. Také případů starých tři až pět let máme relativně nejméně, 102, neboli 2,54 procenta. V ČR je to 5,78. Nejúspěšnější jsme i u věcí péče o děti, u exekucí, kde starší tří let není jediný případ, a tak dál. Pokud něco v odvolací agendě leží tři měsíce, soudce musí prodlení zdůvodnit. Pak už se věc sleduje každý měsíc.

Každý z těch mála případů jistě účastníci pociťují tíživě . .  Kde jsou příčiny prodlevy?
Tak třeba u Okresního soudu v Českých Budějovicích máme jen sedm věcí starších pěti let, z nichž jsou čtyři přerušeny konkurzem. Mění se vyhlášky o ceně nemovitostí, je třeba zadávat nové posudky, složité jsou otázky procesního nástupnictví, řešení někdy brzdí i postoj účastníků samotných, nechodí svědkové, lidé nepřebírají zásilky . . .
A přitom se občané soudí stále „raději“. Loni například okresním soudům „napadlo“ o 3692 civilních sporů víc než předloni, opatrovnických o 221 . . . A nových trestních věcí přibylo meziročně 526.

Čísla říkají, že na 100 000 obyvatel máme víc soudců než ostatní státy Evropské unie . . .
To je pravda, ale chybí analýza právního řádu jednotlivých zemí, tedy zjištění, co vše se soudí u nás a venku ne . . .U nás je hranicí trestného činu, a tedy příslušnosti k řízení před soudem, škoda 5000 korun, ale v Anglii asi 4000 liber. Přesto souhlasím s tím, že soudců máme relativně dost k tomu, aby justice v naší tradiční podobě dobře fungovala.

Více o soudech si můžete přečíst v ČbD 27.3. na straně 3.