Loni 8. května kolem sedmé hodiny vstoupil Milan V. do kupé rychlíku čekajícího na odjezd na českobudějovickém nádraží. Seděl v něm osamocený 18letý student Přemysl.

Obžalovaný po něm chtěl peníze na cestu do Tábora. Jejich vydání akcentoval tetováním na předloktí a poznámkou, že ho pustili.

V otevřených dveřích kupé akci „jistila“ jeho družka Milena H. (36) a ujišťovala mladíka, že chtějí jen drobné a že se mu nic nestane.

Když cestující odmítal, Milan V. zvýšil hlas, požadavky i výhrůžky. Přemysl mu v obavách vydal stokorunu a pak i pětistovku, kterou lupič zahlédl v jeho peněžence.

V. se vzápětí do kupé vrátil, zavřel dveře a požadoval i mobil, jímž chtěl okradený chlapec zavolat policii. Hrozil, že ho jinak vyhodí z okna.

K vydání telefonu nedošlo, protože Milena H. upozornila kumpána, že musejí vystoupit, protože vlak odjíždí.

Dal to dobrovolně?

Milan V. popřel, že by chlapci nějak hrozil.

Tvrdil, že ho tehdy v kupé poprosili o pomoc. Řekl mu, že je zcela bez peněz, že se vrátil z basy. Měl vykasané rukávy, mladík asi uviděl jeho tetování a dostal strach. Prý se z ničeho nic rozklepal a sám od sebe mu dal pět stovek.

Poděkoval mu a vystoupili. V hale si koupili kávu a chleba s řízkem a zbytek utratil na atomatech.

Tam si je vyzvedla policie.

Spoluobviněná Milena H. verzi svého druha potvrdila. Bylo jí prý divné, že ten mladík podává Milanovi pětistovku, ale když jim ji dal, poděkovali a odešli.

Přemysl vylíčil událost, jak je uvedeno výše. Peníze prý rozhodně tomu Romovi nevydával dobrovolně, měl strach, že by mu mohl ublížit, vypadal výhrůžně.

Jeho otec jako svědek uvedl, že mu syn z vlaku vyděšený volal, že byl přepaden a okraden. Poradil mu, aby volal 158 a vyhledal průvodčího.

Ten vypověděl, že ho při revizi jízdenek upozornil nějaký cestující na křik a hádky v přední části vlaku. Na místě našel rozrušeného chlapce, který mu sdělil, co se stalo.

Šlo o loupež

Okresní soud neuvěřil obhajobě – středoškolák odkázaný na rodinu by sotva vydával dobrovolně někomu neznámému „na vlak“ šest stovek. Skutek má za prokázaný.

Konstatoval deset předchozích odsouzení Milana V. Dostal mj. v květnu 2004 v Táboře rok nepodmíněně za napadení tehdejší družky.

(V úterý u krajského soudu přiznal, že 1. dubna bude mít další soud – je obžalován z ublížení na zdraví. Ničeho se prý ale nedopustil, jen stál u nějaké pranice…)

Milena H. byla trestána třikrát, naposledy loni pro zanedbání povinné výživy ke 200 hodin obecně prospěšných prací. Další dítě čeká.

(Podle úterní prohlídky u lékaře je v sedmém měsíci a jak řekla obhájkyně, bude mít holčičku.)

Milanovi V. okresní soud uložil ony tři roky s ostrahou. Mileně H. s ohledem na její situaci a menší podíl na spáchaném činu vyměřil v souhrnu s oním zanedbáním povinné výživy dva roky podmíněně na čtyři léta.

Oba se odvolali.

Mladík lhal?

Obhajoba se u krajského soudu snažila zpochybnit věrohodnost poškozeného, který údajně měnil výpovědi.

O chování Mileny H. prý rozsudek uvádí jen domněnky – nebylo jí prokázáno žádné závadné jednání vůči poškozenému.

Krajský soud ale po poradě obě odvolání zamítl.

V procesně řádných výpovědích poškozený uváděl pořád stejně, že peníze vydal ve strachu z napadení, po jednoznačných výhrůžkách. Obžalovaní se tak dopustili loupeže.

„Mladý člověk je napaden ve vlaku lidmi s kriminální minulostí. Tresty uložené za takový způsob provedení činu jsou až přehnaně mírné,“ řekla předsedkyně senátu.

Vinna trestným činem loupeže je i obžalovaná Milena H. „Když někdo dělá lupiči zeď, je jeho spolupachatelem,“ dodala v odůvodnění rozhodnutí.

Tresty jsou tak pravomocné.