Za tři dny se před půlnocí pokusil vykopnout okno, aby se dostal dovnitř, ale byl zahlédnut a nechal toho. Podobně za tři dny upustil od pokusu dostat se tam přes přístřešek.


Nedosti na těchto porušováních domovní svobody a krádeže. 6. března převzal na benzince od paní K. patnáct tisíc korun a její občanku s tím, že podle vzájemné dohody zařídí nákup Škody Favorit. V rozporu s dohodou však kupní smlouvu uzavřel vlastním jménem a nechal se zapsat jako vlastník do technického průkazu vozidla. Což byl podvod, jak později řekl soud.


8. března přemlouval dotyčnou K. telefonem, aby s ním obnovila soužití, a když odmítla, vyhrožoval, že zabije ji i jejich nezletilou dceru. Násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, rozuměj nebezpečné vyhrožování, zněl ortel.

Vloupání k tomu

A ještě jeden skutek pana Š. Okresní soud v Českém Krumlově projednal z jedné vody načisto. Společně se spoluobviněným P. P. vnikli 11. dubna kolem půl čtvrté po rozbití výlohy do prodejny. Poté, kdy bylo aktivováno zabezpečovací zařízení a na místo se dostavila hlídka policie, po její výzvě k opuštění objektu Z. Š. vysypal ze svého batohu věci připravené k odcizení, vyšel ven, zatímco parťák v prodejně zůstal a pak v nestřeženém okamžiku utekl i s odcizenými věcmi za nejméně 81 430 Kč,


Za tyto skutky a za sbíhající se porušování domovní svobody z minulého odsouzení soud panu Š. uložil souhrnný trest odnětí svobody na dva roky do věznice s ostrahou. Krajský soud jeho odvolání zamítl a pan Š. podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Nevinen?

Vysvětloval, že vstupoval do místnosti, v níž byla jeho dcera. Ta s jeho družkou užívaly jeho věci, které v pokoji měl. Sice existuje civilní rozsudek o vyklizení domu, ale výkon rozhodnutí nebo exekuce neproběhla. Domnívá se, že ke konstatování porušování domovní svobody nestačí, že se zdržoval na pozemku u domu, neboť ne〜existovalo rozhodnutí, které by mu tam zakazovalo přístup. Soud měl jeho jednání posoudit jako přestupek.


Co se týče údajného podvodu, tvrdil, že k onomu dni družka neměla peníze ani důvod kupovat automobil, neboť neměla řidičský průkaz. Její tvrzení, že mu dala peníze na auto, není věrohodné. Kdyby vztahy mezi nimi byly tak rozvrácené, proč by mu dávala peníze na auto, argumentoval. Tvrdil, že zápis vlastníka do technického průkazu není pro vlastnictví směrodatný. Od dalšího dne po koupi K. s autem nepřetržitě disponuje, škoda jí nevznikla.
Výhrůžný telefonát pan Š. popřel a ke krádeži v prodejně zdůraznil, že on při zadržení nic nevynášel. Nelze mu prý dovozovat úmyslné zavinění k činu dokonanému obviněným P., který jednal sám za sebe a jeho jednání nemohl ovlivnit.

Dům jiného je . . .

K námitce, že nešlo o porušování domovní svobody, Nejvyšší soud zopakoval, že domem jiného se rozumí i všechny uzavřené prostory, které tvoří příslušenství domu, jako jsou půda, sklep, ostatní vedlejší místnosti, uzavřený dvůr a přilehlá ohrazená zahrada. V dané věci soud konstatoval, že pozemek kolem domu je oplocen do výšky asi jednoho metru. Obviněný zmiňovaný skutek spáchal už tím, že na něj vstoupil. Šlo o jednání nebezpečné pro společnost už i s ohledem na kriminální minulost obviněného, řekl NS.


K podvodu s koupí auta soud uzavřel, že paní A. K. vznikla škoda v příčinné souvislosti s jednáním obviněného a skutečnost, že vozidlo jí bylo vydáno, má význam toliko z hlediska náhrady způsobené škody.


Námitkami ke skutkovým zjištěním se NS nezabýval, neboť ty nepatří k dovolacím důvodům. K tezi, že Š. nebyl spolupachatelem vloupání, neboť spoluobviněný jednal sám za sebe, NS připomněl, že oba čin společně předem domluvili, naplánovali, společně také do prodejny násilně vnikli a oba si zde připravovali věci k odcizení. Na výzvu policie k opuštění objektu obviněný Z. Š. vyšel ven s prázdnýma rukama, ale neoznámil, že se v objektu nachází ještě obviněný P. a umožnil mu tím jejich společnou akci dokončit. Obviněný Z. Š. ale také sám trestný čin dokončil i dokonal, když si uložením odcizených věci do batohu tyto přisvojil tím, že se jich zmocnil a získal tak možnost trvalé dispozice s nimi.
Nejvyšší soud proto dovolání odmítl.