Okresní soud uznal pana H. vinným trestným činem zanedbání povinné výživy v přísnějším odstavci – za to, že přivedl dítě do stavu nebezpečí nouze. Uložil mu za to trest odnětí svobody na jeden rok nepodmíněně do věznice s ostrahou.


Krajský soud otcovo odvolání zamítl a ten posléze podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.

Babička nic nepociťovala?

Mj. namítal, že od 5. června 2005 až do června 2006 byl nezaměstnaný. Práci si hledal, ale všude chtěli vyučené lidi a pokud nějakou sehnal, stalo se mu, že mu za ni nezaplatili.


Slušnou práci má letos od dubna, v červnu bral 6259 Kč. Předtím spolu s družkou a nezletilým dítětem žili z mateřské a z toho, co mu poskytovala jeho matka. Přitom za podnájem platí měsíčně 2500 Kč a za elektřinu 800 Kč.


Poukázal také na to, že mateřská babička nezletilého u hlavního líčení prohlásila, že nijak nepociťuje, že jí obviněný výživné neplatí. Dovolatel míní, že je-li synek vychováván v početné rodině mateřské babičky, která se takto vyslovila, a také za situace, kdy si tato rodina nepřeje, aby se obviněný se synem stýkal, nebyl nezletilý jednáním otce vystaven nebezpečí nouze. Výrok o trestu považuje dovolatel za příliš přísný.

Prokouřil dvakrát víc

Nejvyšší soud se po prozkoumání věci ztotožnil se závěrem okresního soudu – totiž že obviněný je mladý a zdravý jedinec, kterému nic objektivně nebránilo pracovat.


Jeho výpověď učiněná v hlavním líčení nesvědčí o jeho vážně míněné snaze najít si zaměstnání, jak tvrdí v dovolání, když v rozhodné době neměl ani platný občanský průkaz, nenechal se ani zaevidovat na úřadu práce a pracoval jen brigádně, přičemž ani z tohoto příjmu žádné výživné neuhradil.
Správně také nalézací i odvolací soud poukázaly na to, že obviněný na jedné straně tvrdí, že vzhledem k tomu, že je nezaměstnaný, nemá na plnění vyživovací povinnosti k synovi peníze, ale na druhé straně může za cigarety utratit přes 1000 Kč měsíčně, tedy dvojnásobně vyšší částku, než jakou je povinen přispívat na výživu nezletilému.


Ke zmiňované babičce pečující o syna obviněného Nejvyšší soud ČR připomněl její výpověď u první instance – bydlí v družstevním bytě 4+1 s dalšími třemi svými dětmi ve věku 23 až 27 let a se sedmi vnoučaty. Od úřadu práce pobírá na dávkách asi 6000 Kč, její dcera, matka oprávněného nezletilého, jí dává měsíčně na domácnost 3000 Kč a 500 na výživné syna. S tím, co jí dávají její syn a druhá dcera, má tato svědkyně k dispozici pro celou rodinu 15 500 Kč měsíčně, z čehož platí nájem 4800 Kč a 1700 Kč za elektřinu. Na obživu dvanácti osob má tedy jen 9500 korun. Nezletilému oprávněnému musí nadto babička kupovat léky, neboť je po operaci srdce.


Vskutku u soudu uvedla, že nijak nepociťuje, že jí obviněný neplatí výživné, ale podle okresního soudu její vyjádření není možné hodnotit izolovaně. S ohledem na její celkové rodinné a sociální poměry soud uzavřel, že obviněný neplněním své zákonné povinnosti přivedl nezletilého oprávněného do stavu nebezpečí nouze, respektive že oprávněný se s ohledem na finanční poměry rodiny, ve které žije, ve stavu nouze nacházet musel.

Stav nouze je objektivní

Odvolací soud se s tímto závěrem ztotožnil s tím, že byť tato velmi skromná žena stav nouze subjektivně nepociťuje, objektivně se v něm nachází. Vzhledem k finančním poměrům rodiny nemůže bez placení výživného poskytovat dítěti vše, co by potřebovalo.


K názoru dovolatele, že uložený trest je nepřiměřeně přísný, neboť žije se synem a družkou, s níž se starají společně o otce jeho družky, který je velmi nemocen, Nejvyšší soud konstatoval, že výše a druh uloženého trestu je plně v dispozici soudu, který rozhoduje o vině obviněného a který se musí pohybovat v mezích daných zákonem. Dovolání pana otce odmítl jako neopodstatněné.